„Budu to zkoušet, dokud se tam nedostanu.“ Z Francie do Británie míří desítky tisíc migrantů

„V táboře u Loon-Plage je asi 2500 migrantů. Na stejném místě je asi dva roky. Dřív byly různé tábory v Grande-Synthe u Dunkerku nebo u Mardycku. Politici prostě tyhle tábory nechtějí na svém území a tlačí je vždy k sousedům. Jsme tak kilometr, možná kilometr a půl od moře,“ přibližuje v Zaostřenu Českého rozhlasu Plus Christian Hogard, který pracuje v asociaci Francouzská lidová pomoc.

Christian Hogard ze Secours populaire|foto:Martin Balucha, Český rozhlas Plus

„Bohužel tady žijí i mezi odpadky. Není možné všechno vyvézt. Takové přijetí není hodné země, jako je Francie. Jsou tu i malé děti a ženy. Vidíte, tady si z klacků a plachty postavili obchod. Vaří si tady jídla, na která jsou zvyklí z domova. Můžou si tady koupit taky cigarety. Najdete tady všechno. Bohužel i dost drog,“ popisuje Hogard situacu uprchlickém táboře.

„Jmenuji se Ali. Jsem z Pákistánu. Chci se dostat do Anglie. Mám tam rodinu – tátu a mámu,“ vypráví. Do tábora se přišel najíst. Před rozhovorem si nasadil kapuci a bundu si tlačí před ústa.

Lamine ze Senegalu|foto:Martin Balucha, Český rozhlas Plus

Cestu přes Středozemní moře má za sebou i 25letý Lamine původem ze Senegalu: „Byla to velmi náročná cesta. Šel jsem přes Mali, Alžírsko až do Maroka. Potom jsme museli přes poušť. Nakonec jsme se v nafukovacím člunu dostali až do Španělska. Nejdřív na Kanárské ostrovy, kde nás vyšetřili. Zjišťovali, jestli nejsme nemocní. Do Francie jsem přišel v únoru.“

Lamine během cesty viděl umírat své přátele. Několikrát šlo o život i jemu. Při plavbě ve Středozemním moři musel sedět na hraně člunu a neustále riskoval pád do vody. Uprostřed totiž nechali sedět ženy s dětmi. Nakonec je prý zachránila španělská pobřežní stráž.

Čtěte také

Rozumek o migračním paktu: Vsadili jsme na represi. Když ale jde člověku o život, nic ho nezastaví

Chtěl by zůstat ve Francii, protože tu má příbuzní. Zatím se mu ale nepodařilo vybavit potřebné dokumenty. V tom je spíše výjimkou, mnoho z migrantů chce pokračovat dál do Velké Británie. 

„Mluvím anglicky. Neumím žádný jiný evropský jazyk. Proto se chci dostat do Velké Británie. Mám Brity rád. Jejich systém vzdělávání je velmi dobrý. To je pro mě to nejdůležitější,“ vysvětluje Ayas, který je z Turecka. Je mu prý 27, ale vypadá podstatně starší.

Jeho bratra turecké úřady zabily, protože působil v kurdských ozbrojených složkách. Ayasova cesta vedla přes Srbsko. Třikrát neúspěšně žádal o víza. Teď se zkouší dostat do Velké Británie přes kanál La Manche.

„Budu to zkoušet, dokud se tam nedostanu. Nevzdávám se, jsem Kurd a my jsme tvrdí. Když se vám nedaří naplnit vaše sny, dejte tomu čas, buďte trpěliví a dostanete se do cíle,“ míní.

V táboře u Loon-Plage je asi 2500 migrantů|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Změní se něco?

S Ayasem si povídáme na štěrkovém plácku. Kolem nás děti uprchlíků kopají do míče. Říká, že je stále těžší se dostat do Británie kvůli vyšší ochraně britsko-francouzské hranice. S tím souhlasí i Christian Hogard z Francouzské lidové pomoci. A ukazuje zeď, která tady vznikla v září a chrání železnici, aby tam neprocházeli uprchlíci.

Kanál, kterým se migranti dostávají na moře|foto:Martin Balucha, Český rozhlas Plus

„Tuhle zeď postavila jedna nizozemská společnost za peníze Britů. Platí za sociální smír. Stavěli ji ve dne v noci. Je dlouhá dva kilometry,“ přibližuje.

Nová migrační dohoda mezi Velkou Británií a Francií počítá s výrazným navýšením plateb ze strany Británie. Tříletá smlouva zahrnuje platby ve výši v přepočtu až 18,5 miliardy korun. Zhruba 4.5 miliardy tvoří flexibilní složku, která je podmíněná schopností Francie bránit migrantům na cestě přes kanál La Manche.

Asociace, které v táboře pomáhají uprchlíkům, nevěří, že nová migrační dohoda něco změní. „Bude akorát víc policistů a bariér. Migranti se přizpůsobí. Zaslechli jsme, že teď vyplouvají víc i z Belgie,“ uzavírá Claire Millotová z asociace Salam.

Poslechněte si celé Zaostřeno Martina Baluchy.