Petr Janyška: Česká kulturní centra v existenčním ohrožení

10. červen 2026

Každý rozumný stát má instituci, která podporuje šíření svého kulturního vlivu v cizině. Tahle propagace dobrého jména země se nedá vyjádřit penězi, je ale velmi účinnou reklamou pro stát a jeho image v zahraničí. Říká se tomu měkká síla, odborně „soft power“, a je inteligentní součástí zahraniční politiky. U nás tuto roli mají Česká centra. Jenže se zdá, že se stávají další institucí, kterou chce tato vláda rozložit a oslabit, a tím oslabit stát. 

Je zvlášť důležitá dnes, kdy se ve světě objevují nové mocnosti a přeskupují dosavadní vazby, a kdy se každá země snaží prosadit. Včetně samozřejmě té naší. Za tou měkkou silou totiž také následují obchodní kontrakty a otevírají se dveře na trhy.

Čtěte také

Za tím účelem si každá evropská země vytvořila své kulturní instituty, které v zahraničí pronikají pomocí kultury tam, kam se nedostane ani klasická diplomacie ani firmy.

U nás tu roli má instituce zvaná Česká centra. Kromě ambasád to je jediná síť, kterou máme po světě, přesně ve třiadvaceti zemích. Předkládá světu příběh o tom, kdo jsou Češi, v čem jsou silní a co mohou nabídnout. CzechTrade ani CzechInvest tuto roli nemají.

Práce Českých center má ale jeden háček. Fungují pod křídly ministerstva zahraničí a to jim rok od roku krátí finanční příspěvek, takže dnes fungují už na doraz. Žádný z dosavadních ministrů zahraničí nevěděl, jak centra uchopit, natož aby jim pomohl k rozletu. Nedělá to ani ten současný, Petr Macinka (Motoristé).

Osekány na dřeň

Na rozdíl od francouzských, španělských či německých, které mají celé budovy a spousty zaměstnanců, fungují česká kulturní centra v zahraničí většinou v sestavě jeden, maximálně dva lidé, někdy také jen na částečný úvazek, a k tomu pár takzvaných místních sil, které pracují za minimální plat.

Celá ta síť má dnes pro 23 zemí sotva víc než 60 zaměstnanců, včetně pražského ústředí. Je to žalostně málo. Copak jeden dva lidé mohou pokrýt celé Japonsko nebo Španělsko?

Čtěte také

Dnes nad celou institucí navíc visí Damoklův meč. Ministr zahraničí jí na letošek přidělil o 26 milionů méně než loni. Což je v rámci státního rozpočtu směšná částka, pro centra to ale znamená umíráček a nutnost zavřít několik zahraničních poboček.

Nedávno se zavřelo centrum v Rotterdamu a v Aténách, naopak otevřelo, což je pravda, v Hanoji, Tchaj-peji a Bělehradě. Teď je ale ve hře zavírání v Sofii, Stockholmu, Milánu a možná i v dalších.

A před pár dny ministr Macinka dokonce prohlásil: „Česká centra skončí v takovém minusu, že možná budou muset být zrušena úplně všechna.“ Dodal, že k tomu snad nakonec nedojde, ale lidi z branže tím velmi znejistil. Klasická politika cukru a biče.

Bývalý diplomat a znalec Polska Petr Janyška

Zdá se, že se Česká centra stávají další institucí, kterou chce vláda rozložit a oslabit, a tím oslabit stát. Širší publikum o nich nic neví a na barikády kvůli nim nepůjde. Zpozornět by ale měli lidé kultury, ta zavřená centra pro ně prakticky znamenají zabouchnuté dveře do zemí, jichž se zavření týká. Bez center jim tam skončí vystavování, koncertování, prezentování knih, což jim nikdo jiný než česká kulturní centra zajistit nedokáže.

Premiér Andrej Babiš (ANO) chce mít v roce 2028 rok česko-italské kulturní výměny. Krásný nápad, kdo ji tam ale odpracuje? Jeden ředitel s jednou Italkou a s jednou stážistkou?

Likvidovat nebo osekávat instituci, která dělá za málo peněz hodně muziky, není dobrý nápad. Zvlášť když se osvědčila tolika zemím.

Autor je politický komentátor, bývalý velvyslanec ve Francii

autor: Petr Janyška
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.