Ondřej Soukup: Ukrajinská kvadratura kruhu
Staronový americký prezident Donald Trump se vrátil do Bílého domu. Slíbil, že promptně vyřeší celou řadu amerických i světových problémů, včetně války na Ukrajině. Už i jemu ale nejspíše došlo, že 24 hodin, jak tvrdil v rámci předvolební kampaně, stačit rozhodně nebude. Představy všech zúčastněných stran jsou totiž zcela neslučitelné. A jen velcí optimisté doufají, že by se v roce 2025 mohly sblížit.
Čtěte také
Přesné plány Donalda Trumpa neznáme, ale jeho lidé si představují, že by mělo dojít k zastavení bojů podél současné frontové linie, Rusko by si nechalo dobyté ukrajinské území s tím, že jeho statut by byl z mezinárodního práva odložen a vrátilo by se k němu za pár desetiletí.
Současně by Ukrajina získala nějaké bezpečnostní záruky, které by zabránily Kremlu se za pár let znovu pokusit dobýt Kyjev. Zní to logicky a nelze vyloučit, že to zhruba takto nakonec dopadne. Problém ale je, že Moskva a zčásti také Kyjev takovýto plán kategoricky odmítají.
A Putin vlastně chce?
Vladimir Putin naposledy během prosincové tiskové konference potvrdil, že jeho požadavky se nezměnily. Ukrajina se podle něj musí vzdát jakýchkoli euroatlantických ambicí, ústavně zakotvit svůj neutrální status a demilitarizovat se a „denacifikovat“.
Čtěte také
Což v představách Kremlu znamená, že by se ukrajinská armáda zmenšila na úroveň lehce vyzbrojených policejních jednotek a v prezidentské kanceláři v Kyjevu by seděl někdo schválený Kremlem.
Krom toho Moskva požaduje mezinárodní schválení připojení většinově dobytých čtyř ukrajinských oblastí k Rusku. Ruština, coby státní jazyk na Ukrajině, už je jen třešničkou na dortu.
Vcelku pochopitelně to je pro Ukrajince nepřijatelné. Asi by si dokázali představit ztrátu kontroly nad dobytými územími, ale asi jen těžko by odevzdali Moskvě Cherson nebo Záporoží na pravém břehu Dněpru.
Především ale chtějí záruky, že si to Moskva v nějaký moment nerozmyslí. Odzbrojit se a doufat, že vítěz vás nakonec neobsadí celé, není historicky úplně fungující strategie. Obyvatelé Československa po roce 1938 nebo nedávno lidé z Náhorního Karabachu by mohli vyprávět.
Evropští vojáci na hranicích. A kteří?
Jenže tady narážíme na další problém. Jak by ty záruky mohly vypadat? Přímý vstup na Severoatlantické aliance není v nejbližších letech realistický, už proto, že celá řada zemí, od Slovenska, Maďarska po Turecko, by to mohla zablokovat.
Čtěte také
Trumpovi poradci navrhují rozmístění evropských jednotek podél rusko-ukrajinské hranice. Problém je, že evropské země takové jednotky, které by mohly pokrýt celou hranici, jednoduše nemají.
Vzhledem k potřebě rotace, by musely mít alespoň 100 tisíc vojáků. Představte si českého premiéra, ať už se bude jmenovat jakkoliv, který dokáže vysvětlit veřejnosti, že 3 tisíce českých vojáků bude někde na hranici Ukrajiny s Bělgorodskou oblastí, kde budou v zásadě fungovat jako živé štíty a doufat, že se Vladimir Putin nerozhodne znovu zaútočit. Představili jste si to? Tak dál.
Kreml nevidí důvod k ústupkům
Hlavním problémem je, že Kreml nemá pocit, že by měl důvod jakkoliv ustupovat. Jeho jednotky postupují v doněcké oblasti, byť za cenu obrovských ztrát.
Jenže v uvažování Vladimira Putina to je jedno, ostatně severokorejský diktátor Kim Čon-un mu na frontu může poslat další desetitisíce dalších vojáků.
Ruská ekonomika je sice jasně přehřátá, ale zdaleka není na hraně kolapsu. Tudíž – ať si Donald Trump myslí, co chce, žádné mírové řešení letos asi nebude. Bohužel.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
