Když se něco stane, tak si to nejdřív srovnám. A pak překročím, říká kaskadérka Dvorská
Hana Dvorská je první ženou, která ještě v Československu začala pracovat u filmu jako kaskadérka. A sportem žije celý život. „Nic nešidím, občas se podívám, jak to dělají jiní – a z toho si třeba něco vezmu. Ale chci být příkladem, takže vždy to, co chci od lidí, jim taky musím být schopná předvést. Všude mám hrazdu, dělám výmyky, šplhám, dělám hvězdy, přemety, v zimě jezdím na snowboardu – a jde to,“ říká v repríze pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
Čtěte také
Dnes také sportovní trenérka organizuje i Boot Campy, což jsou vlastně kurzy cvičení pro všechny – od klasického protahování a cvičení v přírodě po běhání.
„Před lety jsem měla úraz, přetrhala jsem si vazy v kolenu. Časem z toho byla endoprotéza – a teď už zas cvičím a dělám, jakoby nic,“ přiznává.
„Protože, když budu kňučet, tak to vlastně nikoho nezajímá, každý má svých starostí dost. Když se něco stane, musím si to srovnat a všechny překážky překračovat. Musíme být silní na duchu i na těle. Tužme se ve smyslu fyzickém i psychickém,“ nabádá kaskadérka.
Nejsem z tvarohu
Také se snaží ty, kteří za ni přijdou dál motivovat ke sportu, a to hlavně vlastním příkladem.
Čtěte také
„Bude mi 65 let, ale můžu dělat skoro všechny sporty, teď jsem třeba začala jezdit na jednokolce. Udržuji se prostě v kondici. A protože nejsem z tvarohu věřím, že takový život je ten správný.“
Hana Dvorská sportuje od dětství, po studiu FTVS učila a skákala s padákem. Právě na letišti si ji v roce 1978 našel šéf barrandovských kaskadérů Jaroslav Tomsa. „Protože potřeboval holku, která skočí z okna,“ říká.
Od té doby se účastnila natáčení přes stovky filmů, a to včetně světových trháků jako Spiderman, Hellboy, Titanic atd.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Vozkové. Pořad vysíláme v repríze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
