Jan Vávra: Nebezpečný bypass

Chystá novelu zákona o ochraně zdraví, která má být projednána ve stavu legislativní nouze a která by měla svěřit ministru zdravotnictví rozsáhlé pravomoci vydávat nejrůznější zákazy a omezení občanských a jiných práv i v době, kdy nouzový stav přestane platit. Má to být reakce na to, že Poslanecká sněmovna neschválila vládě prodloužení nouzového stavu do té doby, jakou vláda požadovala.

Podle řady právníků jde o takzvaný bypass čili jasnou snahu obejít parlament. Zároveň je ukázkou toho, jak snadné může být posunutí hranice od oprávněných pravomocí k jejich zneužití. Na první pohled to vypadá logicky.

Čtěte také

Jan Januš: Koronavirus vyzkouší i Ústavní soud. Ovlivní, jak bude do budoucna vypadat

Současný zákon o ochraně veřejného zdraví dovoluje ministru zdravotnictví celou řadu restrikcí, jako je možnost zakázat masová shromáždění nebo sportovní akce. Tak proč to trochu nerozšířit na možnost zakázat skoro všechno? Je to přece jednodušší, rychlejší a nemusíme se zdržovat s nevyzpytatelným a ukecaným parlamentem.

Pravomoci jednoho ministra

Jenže pravomoci ministra zdravotnictví zasahovat ve jménu ochrany veřejného zdraví do našich práv jsou omezena právě z toho důvodu, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Významné omezení občanských svobod, které nám jinak zaručuje ústava, nemůže být v pravomoci jednoho člověka.

Nemůže být ani v pravomoci celé vlády, proto může vláda vyhlásit nouzový stav jen na určitou dobu, a pokud ho chce prodloužit, potřebuje k tomu souhlas parlamentu. Máme systém dělby moci, některá rozhodnutí jsou v pravomoci ministerstva, některá v pravomoci vlády a ta zásadní rozhodnutí musí být věcí parlamentu. Omezovat zásadním způsobem občanská a jiná práva mezi ně zcela jistě patří.

Čtěte také

Mnohem horší než jakýkoliv virus je pandemie strachu, soudí národohospodářka Lipovská

Ohánět se potřebou chránit zdraví všech občanů zní moc hezky a řadu lidí přesvědčí, že musí poslechnout, zvlášť když je předtím někdo pořádně vystraší. Ale hranice mezi oprávněnými zákazy a jejich zneužitím je velice tenká a často špatně odhadnutelná. Proto omezovat zásadní práva nemůže být v pravomoci jednoho člověka. Představme si, že by ministrem obdařeným takovými pravomocemi byl třeba plukovník Prymula nebo že by o zákazech rozhodoval ministr Hamáček. To bychom byli zavřeni doma a nesměli nic dělat opravdu ještě hodně dlouho.

Uzavřené hranice

Omezování občanských práv a svobod se děje vždy postupně a nenápadně, až se dojde do situace, že již není cesty zpátky, a všichni se diví. Jak to funguje, můžeme vidět na příkladu uzavírání hranic. Zpočátku to vypadalo logicky, protože bylo třeba se izolovat od států, kde epidemie propukla ve větší míře.

Souhlasili jsme tedy s vojáky na hranicích i se zátarasy, které připomínaly doby železné opony. Nyní se na hranicích už začalo střílet ostrými a také to nikoho neznepokojuje. Co se bude muset stát, abychom si uvědomili, že střelba na ty, kteří chtějí hranice překonat, ohrožuje práva a svobodu nás všech?

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Bude tedy zajímavé sledovat, zda si parlament nechá ve stavu takzvané legislativní nouze omezit své pravomoci a umožní ministru zdravotnictví omezovat naše práva. Případně jak se k tomu postaví soudy, pokud se na ně někdo obrátí. Ale měli bychom si uvědomit, že takový legislativní bypass je na rozdíl od toho srdečního opravdu nebezpečná záležitost.

Autor je komentátor Českého rozhlasu