Kdo by neznal Dobrého vojáka Švejka. Ale opravdu ho známe a víme, čemu se smějeme?

Humor a smích nejsou vždy spojité nádoby. Existuje vážný, až mrazivý humor a smích někdy může být krutý, třeba v podobě výsměchu. Silvie Richterová ve své knize podrobila Haškův humor filozofické, lingvistické či sémantické analýze.

Čtěte také

Je Haškův Švejk pravdivý popis vojáků Velké války? Dobové reálie jsou věrohodné, ale víc bych v tom nehledal, uvažuje historik

Leccos zajímavého se dočteme i o Jaroslavu Haškovi. Jeho život byl plný zvratů. Bojoval na straně bolševiků i proti nim. Byl to také mistr mystifikace. Když byl zaměstnán jako redaktor v časopisu Svět zvířat, vymýšlel si neexistující tvory a předkládal je čtenářům jako skutečnost. Dokonce ji dokumentoval fotografickými kolážemi.

„Například obrovský angorský králík s polární krajinou v pozadí, údajně objevený Amundsenem, je doložen ilustrací, na níž je lidská postava o něco menší nežli jedno ucho nově objeveného tvora,“ píše Richterová a pokračuje:

„V pozadí na dokreslení atmosféry stojí stroj, který by mohl být vznášedlem, ale možná je to obyčejná zemědělská mašina na sekání trávy. Neobyčejné uspořádání, změna proporcí, jakož i autorita fotografie sugerují cosi nevídaného a fantastického. Podobným způsobem nevídaný a běžně známý, fantastický prachobyčejný je i dobrý voják Švejk.“

Co má Hašek společného s Kafkou?

Autorka knihy nabízí také řadu zajímavých paralel mezi Švejkem a jinými literárními díly. Musím říci, že blízká příbuznost mezi Švejkem a Josefem K. z Kafkova románu Proces mě napadla už v dětství, kdy jsem obě knihy četl.

Čtěte také

Nepravděpodobný génius Jaroslav Hašek měl matematickou paměť. Svého Švejka nosil celou dobu v hlavě

Obě postavy jsou v existenciální situaci, vůči níž není žádná obrana, a přesto jí nepodléhají, svou zoufalou pozici si ani neuvědomují a bezděčně se jí efektivně brání.

„Kafkova optika je absurdní: zoufalství se jeví jako groteska, když se udýchaný Josef K. žene k soudu, aby ho zprostil neznámé viny. Utrpení se jeví jako fraška, když se revmatismem stižený Švejk nechá vézt svou domácí na invalidním vozíčku do války. Smích tu zaznívá jako jediná odpověď, kterou poražený intelekt nachází tváří v tvář nesmyslnosti světa, nebo přesněji iracionalitě vlastního způsobu bytí. Člověk se směje, protože daný stav nemůže racionálně přijmout a zároveň neví, co s ním,“ píše Silvie Richterová.

V pořadu Ex libris knihu Silvie Richterové komentuje Lukáš Hurník. Poslechněte si ho.