Miloš Šenkýř: Soudní koronavirová slušnost

To, co udělal pražský městský soud, je jen odrazový můstek. Uvidíme, nakolik je princip tří mocí ve státě vyvážený a nakolik se toleruje. Soudy to zatím dokázaly.

Čtěte také

Jan Januš: Podnikatelé se budou se státem soudit léta. Kvůli technice i neexistenci hromadných žalob

Moc ve státě se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. To se učí snad už děti na základní škole. A tyto moci mezi sebou uplatňují systém brzd a protivah. Svědky takového zásahu jsme právě teď.

Někdy má odstup Brna jako centra justice od Prahy velkou výhodu. I když jsou mimo provoz kavárničky a hospody, do kterých chodí brněnští právníci, přeslechnout to nešlo. Když advokáti David a Vendula Záhumenští zveřejnili první z námitek proti postupu vládních legislativců, začalo se špitat, co bude dál. A bylo jasné, že spíš než parlament, tedy moc zákonodárná, budou u slova soudy. A poté i soud Ústavní, který stojí mimo jejich systém.

Podání Záhumenských byla jen odjištěním pojistky, protože soudy na rozdíl od poslanců musejí čekat, až se na ně někdo obrátí. Pak mohou posoudit, co do řeči paragrafů zanesli vládní legislativci.

Slušné mantinely

Čtěte také

Jan Januš: Ústavní soud podpoří vládní zákazy, jednotlivcům ale otevře cestu k penězům

Zaznělo to mnohokrát, nikdo nezpochybňuje opatření proti koronaviru, ale musejí mít svůj rámec, svoji oporu. Je otázka, jestli omezení práv zaručených ústavním pořádkem může udělat podpis jediného politika, byť zodpovědného za zdraví nás všech.

Jenže se hodí připomenout ještě jedno. Soudní moc mohla zasáhnout mnohem drtivěji. Mohla rušit okamžitě, protože by se měla řídit principem padni komu padni. A v tom se hodí zdůraznit, že právě soudy respektují jakési slušné mantinely.

Zvažovat dopad rozhodnutí je několikrát učil Ústavní soud, když rušil zákony či jejich části. Opakovaně si uvědomil, jaké dopady jeho rozhodnutí může mít na zbylé moci ve státě. A tak řadu zákonů rušil až k datu v budoucnu. Dal šanci je nahradit.

Miloš Šenkýř|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

A právě to nesmí zůstat mimo náš úhel pohledu. Soudy, aspoň zatím, jednají konstruktivně. Připouštějí výměnu názorů, diskuse politiků a právníků. Nejednají tak, aby jim zadělaly na další problém. To je věc, kterou by měli vnímat všichni, kdo za poslední postoje na soudnictví dští projevy nesouhlasu.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno