Jan Vávra: Konec víry v roli byznysu
Nejen přesvědčení zastánci neoliberalismu chápali globalizaci jako urychlení výměny zboží i myšlenek a jako posilování vědomí světa jako jednoho celku. Skoro všichni jsme věřili, že vzájemný obchod je cesta k mezinárodní spolupráci, a tedy i k mírovému soužití mezi státy s různými zájmy i s různými režimy.
Tato víra byla nejsilnější v sousedním Německu, ale i naši podnikatelé buď přímo, nebo prostřednictvím německých firem na obchodu s Ruskem slušně vydělávali. Němci podle německého politologa Thomase Risse dokonce věřili v možnost změny pomocí obchodu. My jsme zase byli dost dlouho přesvědčeni, že naše zahraniční politika musí zapomenout na starost o dodržování lidských práv a pracovat na vytváření obchodních příležitostí. Říkalo se tomu ekonomická diplomacie.
Obchodování s autokraty
Čtěte také
Tato víra, že čím víc se s nějakou autokratickou zemí obchoduje, tím víc se její společnost liberalizuje, je nyní v troskách. Iluze, že obchodní spolupráce povede i k politické spolupráci a utlumí mocenské choutky autokratů a diktátorů, i představa o unipolárním světě a konci dějin se velice rychle rozplynuly. Podobně jako se rozplývají zisky firem, jejichž byznys byl na ruském trhu závislý. Co je ovšem závažnější, je skutečnost, že jsme v určitých životně důležitých oblastech na obchodu s Ruskem závislí – Česká republika dokonce více než jiní – a že pokračujícími dodávkami třeba zemního plynu pomáháme Putinovi financovat jeho útoky na ukrajinské civilisty.
V současné situaci by bylo užitečné, kdyby nás ruské chování vyléčilo z iluze, že obchod promění vztahy mezi státy a povede je ke spolupráci, podobně jako nás události v Číně měly vyléčit z víry šířené našimi konzervativci, že kapitalismus s sebou automaticky přináší občanské svobody a vládu práva. Režim v Pekingu nás naučil, že kapitalismus může skvěle fungovat i bez svobody slova, občanských a lidských práv a právního státu.
Snaha vydělávat je v liberální společnosti samozřejmě motorem ekonomického růstu a technologického pokroku. Zkušenost s ruskou agresí by nám ale mohla pomoct si uvědomit, že ekonomický růst prosazovaný za každou cenu není perspektivní cesta a že byznys by neměl mít automaticky přednost před hodnotami demokratické společnosti, jako je svoboda, vláda práva a respektování občanských a lidských práv.
Konec globalizace?
Čtěte také
Dlouhá desetiletí jsme profitovali ze světa, který byl vzájemně propojený, a my jsme věřili, že přes drobné rozdíly a spory budou všichni spolupracovat a hrát podle jedněch pravidel. To všechno měla zajistit globální obchodní výměna.
Zdánlivě iracionální vpád ruského diktátora do sousední země svět okamžitě rozdělil. Na jedné straně stojí západní liberální demokracie a na druhé straně autokratické země, tedy Rusko s Čínou. Je to návrat k bipolárnímu světu, o kterém jsme si mysleli, že je díky vítězství liberální demokracie a díky mezinárodnímu obchodu překonaný.
V jistém smyslu bude nyní svět přehlednější a čitelnější – po tom se některým odpůrcům globalizace stýskalo. Zároveň bude také budoucnost mnohem nejistější. Ta nejistota ovšem pramení z toho, že jsme s překvapením zjistili, že lidská povaha zůstává nezměněna a že vedle boje pravdy se lží jde i o boj dobra se zlem.
Neměli bychom ale propadat hněvu nad slabostí liberální demokracie. Spíše využijme této situace k připomenutí si hodnot, na kterých je naše civilizace postavená.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
