Jan Fingerland: V Teheránu tančí kobry
Svět čeká na vyřešení situace v Teheránu. Jak se ukazuje, došlo k paradoxu – nejdříve je třeba počkat, až v Teheránu vyřeší otázku, kdo tam má hlavní slovo, a kdo tedy smí přijmout nějakou dohodu – a jakou. Pak možná dojde i na mír.
Čtěte také
Jak známo, hned na začátku bombardování Íránu zahynul Nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí, ale i řada čelních představitelů režimu, včetně Revolučních gard. Odpadla celá jedna vrstva mocenské struktury. Jenže sama struktura se nezhroutila, jen přišla o své centrum.
Jede politolog nazval tuto situaci „tanec kober“ – kobry krouží kolem trůnu, ale ten je prázdný. Tím spíš, že náhradní nejvyšší duchovní vůdce Chameneí junior nemá takovou autoritu jako jeho otec. A podle posledních zpráv je na tom zdravotně velmi špatně, kvůli zranění možná nemůže ani mluvit. Mluví za něj tedy jiní – ale každý jinak.
Mnoho hlasů
Američané na to narazili, když chtěli s Íránem začít jednat o prodloužení příměří. Opustili totiž už zřejmě myšlenku, že si své protivníky vojensky podrobí, a musejí se s nimi tedy dohodnout na nějaké cestě ven. Potíž je, že různá centra moci v Íránu mluví jiným jazykem a nejsou si vzájemně podřízena.
Čtěte také
Proto například někteří íránští představitelé nabízeli určité ústupky, zatímco jiní je vzápětí odmítli. Pravděpodobně právě kvůli sporům na íránské straně se nakonec neuskutečnilo jednání v Islámábádu, protože v Íránu vypukl spor o to, kdo může zemi zastupovat a s jakým záměrem.
Období příměří íránská mocenská elita tak mimo jiné věnuje vyjasňování hierarchie. Před světem Írán reprezentuje zejména prezident Masúd Pezeškján, případně ministr zahraničí Abbás Arakčí. Právě oni by možná byli připraveni na nějakou dohodu. Jenže se zdá, že představitelé této „civilní“ části státu nemají reálnou moc.
Ti, kdo drží zbraně, se je snaží vytlačit do role pouhých správců ekonomiky a dalších běžných domácích záležitostí. Zahraniční politiku přebírají jiní. Je logické, že za války mají generálové silnější slovo, v tomto případě ale úloha ozbrojených složek narostla mimořádně. Týká se to zejména Revolučních gard, ale ani mezi lidmi s nimi spojenými pravděpodobně nepanuje jednota.
Vyjasňování pozic
Znalci íránského zákulisí se snaží rozlišit, kdo kde stojí. Jedno z center moci pravděpodobně představuje Mohammad Bagher Kalíbaf, formálně předseda parlamentu, ale především bývalý velitel Revolučních gard a důvěrník Chameneího mladšího. Tento okruh sice patří k zastáncům tvrdé linie, včetně represí vlastní společnosti, ale také je připraven k jednání s Američany.
Vedle něj, nebo proti němu, stojí ideologičtější proud, který diplomacii nevěří, a jakékoli ústupky, zejména pod tlakem, považuje za kapitulaci. Právě tito lidé si vymohli opětovné uzavření Hormuzu. Nebudou se chtít vzdát jaderného programu, balistických střel ani podpory íránských spojenců v zahraničí, což může vést k obnově války.
K této skupině pravděpodobně patří Ahmad Vahídí, další postava, o které se soudí, že bude chtít být příštím číslem jedna. Jeho jméno je spojeno i s útoky íránských agentů v zahraničí, včetně bombového atentátu na židovské centrum v Argentině v roce 1993, nebo na americké vojáky v Libanonu o deset let dříve.
Íránský režim nyní těží z toho, že se po desetiletí připravoval na krizi, během které budou muset jednotlivé části systému fungovat samostatně. Z dlouhodobého hlediska ale nakonec nějaké centrum budou potřebovat. Je to nutné i pro jakékoli mezinárodní jednání.
Politický systém by se musel kvůli smrti Chameneího po 37 let jeho vlády tak jako tak nově uspořádat. Ve válečných podmínkách je ale všechno nepřehlednější a nepředvídatelnější. A kobry zatím tančí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
