Chlácholíme se, že Rusko na Ukrajině prohrává, ale metry postupu se sčítají v kilometry, říká Krupař
Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov tvrdí, že ruské jednotky dělí od ukrajinského Slavjansku pouhé 4 kilometry. Naopak podle ukrajinské správy jde o 12 kilometrů. „V zásadě je dobré nevěřit ani jedné straně. Jsem v kontaktu s ukrajinskými vojáky na tomto úseku fronty, takže čerpám od nich a odhaduji to něco kolem 8–10 kilometrů,“ upřesňuje fotograf Stanislav Krupař.
Pokud se Rusům podaří město spolu se sousedním Kramatorskem obsadit, bude prý na Donbase do značné míry dobojováno. Na Ukrajině si ale nikdo nedělá iluze o tom, že by se s tím Vladimir Putin spokojil.
„Je otázka, jak dlouho jim to bude trvat, protože o o polovinu menší Pokrovsk se bojovalo rok a půl. Městské boje jsou vyčerpávající a útočník má násobně vyšší ztráty. Ale o tom, že se tak nakonec stane, nikdo pochybnosti nemá,“ tvrdí Krupař.
V květnu 2014 právě ve Slavjansku dokumentoval začátek války a během posledních 5 let byl svědkem toho, jak se živá města s desítkami tisíc obyvatel mění v ruiny. „Nemám iluze, že dopadne stejně jako Mariupol, Severodoněck, Avdijivka, Pokrovsk nebo Vuhledar. Všechna jsem dobře znal a nezůstal v nich kámen na kameni,“ dodává.
Donbas je dnes prakticky celý zničený, během bojů utrpěl celý řetězec těžkého průmyslu od těžby uhlí po výrobu oceli. Ani pro jednu ze stran proto území nemá reálné využití, pro Putinův režim jde jen o demonstraci ega, že zemi dobyli.
Čtěte také
„Myslím, že hodně Ukrajinců by nad Donbasem dokázalo mávnout rukou, kdyby měli jistotu, že Putin nepůjde dál. Ale jemu se nedá věřit ani slovo, takže vědí, že musí bojovat. Tuší, že o ta města přijdou, a jediná naděje je, že tam zabijou tolik ruských vojáků, že to Rusko začne bolet a další agresi si rozmyslí,“ zamýšlí se reportér.
Plíživá infiltrace
Počátkem srpna Krupař zaznamenal pohřeb Alexeje Jukova, ukrajinského dobrovolníka, který hledal těla mrtvých bez ohledu na jejich národnost, aby je jejich rodiny mohly pohřbít.
„On upřímně nenáviděl ruské okupanty, ale v momentě, kdy zahynuli, tak se k nim choval se stejnou důstojností jako k padlým Ukrajincům. To bylo fascinující, že v tom prostředí zmaru, zoufalství a nenávisti byl důkazem, že i ve válce může člověk zůstat člověkem,“ uvádí.
Čtěte také
Sám jen od začátku léta přišel o pět svých přátel, kteří v oblasti Slavjansku padli. Navíc očekává, že boje nyní vstoupí do ještě brutálnější fáze a je otázkou, kolik z nich vůbec přežije. V centru Slavjansku již operují malé FPV drony, proti nimž se ukrajinští vojáci brání brokovnicemi, zatímco potrhané protidronové sítě pomalu přestávají plnit svůj účel.
Rusové se pokoušejí ukrajinské pozice infiltrovat malými skupinkami 2–5 vojáků, kteří se pohybují z krytu do krytu, mnohdy bez insignií a vojenských knížek, aby ztížily identifikaci a nemusely se vyplácet kompenzace jejich rodinám.
„Ukrajinci se je snaží najít a zabít drony, protože na střelecký kontakt dochází spíš výjimečně. Většinou se to povede, ale někdy ne a tito Rusové pak pronikají do ukrajinského týlu, kde provádějí diverzní akce,“ popisuje Krupař.
Situace se podle něj v posledních týdnech dramaticky zhoršila a bohužel se naplňují jeho předpovědi. „To naše chlácholení, že Rusko na Ukrajině prohrává nebo že postupuje o několik stovek metrů denně... Ano, ale stovky metrů dělají kilometry,“ konstatuje.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Ptal se Petr Vizina.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
