Jelínek: Život přináší i hrozně moc trápení a bolesti, přesto je jako komplex neuvěřitelně krásný
„Dnešní doba je nastavená tak, že nám víc záleží na názoru ostatních na nás samotné, než na názoru, který máme vůči sobě my sami,“ říká odborník, který pomáhá vrcholovým sportovcům i byznysmenům zvládat náročné situace. Sebepoznání vnímá jako klíč k rozvoji, vrcholový sport pak jako laboratoř lidských emocí. „Základní drama spočívá v tom, že se nám v hlavě objevují myšlenky, které tam nechceme," upozorňuje Marian Jelínek v Osobnosti Plus.
Marian Jelínek popisuje štěstí jako schopnost prožívat vyměřený čas v co nejvíce pozitivních emocích. Vnímá to tak, že člověku byl darován život i čas, který jednou vyprší. „Jako by se otočily přesýpací hodiny, čas se začal odsypávat a jednoho dne se dosype,“ přibližuje.
Čtěte také
Za štěstí považuje snahu prožít co největší část tohoto času aktivně a pozitivně. Podle Jelínka existuje jen málo věcí, které dokážou štěstí skutečně zničit: „Určitě jsou to vážné zdravotní problémy, ať už osobní, nebo kolem naší nejbližší rodiny.“
Dodává, že takové problémy člověka na chvíli vykolejí, i když ho nemusí zničit úplně. Za naivní přitom považuje představu, že by měl být člověk stoprocentně šťastný neustále.
„Život s sebou přináší i hrozně moc trápení, utrpení a bolesti, ale přesto je jako komplex neuvěřitelně krásný,“ podotýká Jelínek. K opravdovému štěstí podle něj patří i přijetí těchto těžkých věcí.
Jelínek dále rozlišuje mezi dvěma životy, které každý člověk vede. Jeden je vnější, tedy to, jak nás vnímá okolí. Druhý, subjektivní svět, považuje za cennější a nazývá ho posledním místem absolutní svobody. „Do tohoto subjektivního světa nám zatím žádný hacker ani ajťák nevleze,“ vysvětluje.
Čtěte také
Zatímco počítače jsou podle něj sledovatelné a lidé jsou všude na kamerách, to, na co člověk myslí, jaké má sny, přání a vize, zůstává jen jeho věcí.
Právě v tomto subjektivním světě se podle Jelínka odehrávají zásadní vnitřní dramata, kterým vrcholový sport nabízí ideální prostor ke zkoumání. „Základní drama spočívá v tom, že se nám v hlavě objevují myšlenky, které tam nechceme,“ upozorňuje.
Tyto nechtěné myšlenky podle něj vyvolávají nechtěné emoce, kvůli kterým se pak člověk chová způsobem, jakým se chovat netouží. Jelínek to označuje za krásný vnitřní souboj.
Cesta k sebepoznání
„Mělo by to jít ruku v ruce,“ říká Jelínek o vztahu mezi sebepoznáním a osobním rozvojem. Cestu k sebepoznání přirovnává k práci s materiálem, kterému je potřeba rozumět.
Čtěte také
„Představte si, že budete mít někoho, kdo umí perfektně ovládat pily, dláta, hoblíky, ale nebude rozumět dřevu, tak z něj nikdy žádný perfektní nábytkář nebude,“ vysvětluje Jelínek.
Na otázku, kdy člověk pozná, že se už zná, odpovídá Jelínek jednoznačně. „To nepoznáte nikdy, protože poznávání sebe je nekonečný proces,“ podotýká.
Sebepoznání a osobní rozvoj by podle něj měly probíhat souběžně, ne až jedno po druhém. Jako příklad zmiňuje lidi, kteří půl roku cvičí s trenérem a poté je začnou bolet klouby a kolena, protože neposlouchali signály vlastního těla.
Úspěch pak Jelínek popisuje jako bytostně dvojí povahy: „Úspěch je pro mě bipolární, to znamená, pro mě osobně musí projít nějakým rozumem, ale zároveň i tou emocí.“ Skutečně úspěšný člověk tak podle něj musí nasytit současně rozum i srdce.
Emoce ve vrcholovém sportu
Vrcholový sport je podle Jelínka laboratoří, ve které se emoce a různé psychické stavy odehrávají v extrémně zhuštěné podobě. „Když si představíte průběh utkání nebo závodu, chvíli máte pocit, že už byste mohli vyhrát, a vzápětí se ocitnete v propadlišti poražených,“ popisuje Jelínek.
Čtěte také
Emoce ve sportu přitom rozděluje na dva druhy – ty, které se týkají ega, a ty, které se týkají samotného života. Jako příklad uvádí strach dítěte, které vyleze vysoko na strom a začne se klepat – to je podle něj intuitivní strach o život, kdy hrozí skutečné zranění. Oproti tomu strach dítěte, které se bojí diktátu ve škole, řadí mezi strachy o ego.
Oba typy strachu se dají podle Jelínka ovlivňovat, ale s různou mírou úspěchu. „Strach o ego se dá velmi dobře zpracovat, že se sníží třeba ze 100 na 20 procent, ale strach o život, s tím se pracuje daleko hůř,“ dodává.
Jak víc věřit vlastnímu úsudku a jak se obrnit vůči vnějšímu světu? Poslechněte si celý rozhovor výše.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
