Lucie Stuchlíková: Moje tělo řeklo ne. Na prahu čtyřicítky se učím zvolnit
Politická novinářka Lucie Stuchlíková byla zvyklá všechno zvládat – práci, rodinu, domácnost i neustálý tlak na výkon, který je v její profesi silně zakořeněný. Až letos, na prahu čtyřicítky, její tělo řeklo dost. Po psychickém zhroucení a vyhoření pochopila, že problém není jen v náročné práci, ale hlavně v tom, jak velký tlak na sebe sama celý život vytvářela. Otevřeně o tom promluvila v dalším díle série Klub 40.
V rozhovoru s Ivanou Veselkovou popisuje, že varovné signály přicházely už dlouho: špatně spala, byla podrážděná, přecitlivělá a nedokázala odpočívat. Její odpověď ale dlouho zněla jednoduše – „nefňukej a přetlač to“.
Čtěte také
Jenže jednoho dne už to přetlačit nešlo. Stuchlíková začala mít panické stavy, byla vyčerpaná i po obyčejné cestě se synem do školy a týdny fungovala jen s velkými obtížemi. Nakonec vyhledala psychiatra a terapii a postupně začala měnit způsob, jakým k práci a sama k sobě přistupuje.
„Neznamená to, že bych chtěla opustit novinařinu nebo začít pracovat méně. Učím se ale připustit, že ne všechno musím udělat sama, delegovat práci, nesledovat každý neúspěch jako osobní selhání a nekazit si přítomnost přemýšlením nad tím, co všechno ještě musím stihnout,“ říká.
Právě to považuje za jedno z hlavních témat své generace: pocit, že člověk musí všechno zvládnout, všechno udělat dokonale a ideálně ještě bez odpočinku. Do čtyřicítky proto vstupuje s mnohem jednodušším úkolem – naučit se některé věci konečně nechat být.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
