Jan Fingerland: Po hlavě do hořícího brexitu

Brexit
Brexit

Každý se něčeho bojí, i v Británii. Jedni se obávají setrvání v Evropské unii, jiní zas brexitu, a ještě jiní tvrdého brexitu. Jsou ovšem i takoví, kteří se nebojí ani toho.

Jan Fingerland: Bičování Británie

Brexit

Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.

Není to tak, že by se v Británii nepřipravovali na různé varianty. Vláda například údajně naplnila hangáry záložními zásobami potravin a vyčlenila několik desítek tisíc vojáků, kteří by byli nasazeni k jejich distribuci.

Britský průmyslový svaz předpovídá pro případ odchodu bez dohody obrovské hospodářské ztráty a centrální banka dokonce tvrdí, že následná krize by byla horší než ta z doby před deseti lety.

Rychle a tvrdě

Jan Jůn: Proč vypukla zákopová válka v britské sněmovně

Brexit

Ano, je to tak a s trochou přemýšlení je určitě jednoduché pochopit proč.

Přesto jsou takoví, kdo tvrdí, že lepší je odejít rychle, třeba bez dojednání. Jak je možné, že se někteří britští brexitáři obávají odsunu termínu brexitu více než tvrdého brexitu?

Jeden z důvodů spočívá v tom, že zastánci brexitu ani v případě tvrdého odchodu neočekávají „nepřátelský scénář“, v němž by Evropská unie skutečně přetrhala klíčové ekonomické vazby. Prostě neočekávají, že opatření pro případ chaotického vývoje jsou na místě.

Další důvod spočívá v tom, že představitelé tvrdého brexitu často zastupují okrsky, kde byli lidé vždy převážně pro odchod, často na venkově, a domnívají se, že poslední dva neradostné roky vyjednávání nejen mínění voličů nezměnily, ale dokonce posílily.

Jan Jůn: Zdrcující porážka premiérky začátkem konce brexitu?

Theresa Mayová

Ne, nedělejme si iluze. Není to vůbec tak, že brexit v úterý skončil.

Potíže s vyjednáváním se přičítají na vrub kontinentu, případně těm, kdo ve vládě a Konzervativní straně nezastupují jednoznačné brexitové křídlo. Je to ovšem i proto, že přední brexitáři, jako je Boris Johnson nebo David Davis dezertovali uprostřed problému, který pomáhali vytvořit a zbavili se odpovědnosti.

Za třetí, nevěří, že by nové referendum situaci zjednodušilo a spoléhají se na to, že si to budou myslet i ti, kdo by jinak byli pro setrvání. Kdo se jednou vydal na takovou cestu, jako Británie v roce 2016, nemůže se tak snadno vrátit stejnou cestou zpátky. Rozlité mléko se do láhve vrátit nedá.

A v neposlední řadě, ani mnozí z těch, kdo byli nebo by byli pro setrvání, dívají se na Evropskou unii svým vlastním, ostrovním pohledem. Británie přistupovala k integraci vždy jako k čistě pragmatické dohodě, nikdy ne jako na naplnění nějakých historických nebo metafyzických záměrů.

Pohledem ostrovana

Jan Fingerland: Začarované království Velké Británie

Brexit

Velká Británie začala trochu připomínat začarované království, kde se přes noc vše změnilo – a to k horšímu.

Iniciátoři evropské integrace vycházeli z představy, že evropský kontinent uvrhly do neštěstí hranice a pevné národní identity, zejména v první a druhé světové válce. Řešením tedy je hranice a identity oslabit. Jenže britská perspektiva je opačná, obyvatele ostrova ochránilo právě jeho oddělení od ostatních, a jeho svébytná národní identita.

Ilustruje to čerstvá zpráva o tom, že britské ministerstvo vnitra zveřejnilo záměř v případě odchodu z Evropské unie bez dohody ihned ukončit unijní pravidla volného pohybu osob pro občany zbývajících 27 zemí a pro delší než tříměsíční pobyt bude Británie od občanů unie požadovat víza, a ta nebudou levná. Budou se také muset podrobit bezpečnostní prověrce.

Jan Fingerland

Není to jen pokus o hrozbu v asymetrickém přetlačování s unií. Je to také vyjádření té nejhlubší pravdy o původu brexitu. Británie prý „poprvé za desítky let získá plnou kontrolu“ nad svou hranicí a „jednou provždy“ ukončí režim volného pohybu s Evropskou unií. Taková je formulace ministra vnitra Sajida Javida, rodáka z Lancashiru, jehož rodiče přišli do Británie z Pákistánu.