Ondřej Soukup: Írán a Rusko? Ve skutečnosti velkými spojenci nejsou
Alí Ašgar Hedžází, zástupce šéfa kanceláře nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Alího Chameneího, dostal slib od Kremlu, že pokud se situace v Íránu zhorší, on i jeho rodina mohou uprchnout do Ruska. Podobná ujištění získali i další představitelé íránského teokratického režimu.
Čtěte také
Zpráva před pár dny proběhla po sociálních sítích. S vysokou mírou pravděpodobnosti se nezakládá na pravdě. Původcem je totiž exilový opoziční server IranInternational, který se odvolává na své nejmenované zdroje.
Nikdo jiný zprávu nepotvrdil. Když tedy pomineme prohlášení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, podle kterého si ajatolláhové už balí kufry. Ale je to dobrý důvod podívat se na vztahy mezi Moskvou a Teheránem.
Spojenci? Jen zdánlivě
Na první pohled jsou Írán a Rusko spojenci. V loňském roce dokonce obě země uzavřely spojenecký pakt. Teherán dodal Moskvě úderné drony Šahíd i balistické rakety malého a středního doletu, které už dva roky dopadají na ukrajinská města.
Čtěte také
Rusko také pečlivě studovalo íránské zkušenosti s obcházením západních sankcí a jeho stínová flotila ropných tankerů víceméně kopíruje tu íránskou. Moskva zase poskytla Íránu některé technologie, byť se jedná zatím jen o nepotvrzené informace západních rozvědek.
Ale je fakt, že šest z devíti íránských jaderných vědců, kteří byli zabiti izraelským bombardováním, byli absolventi ruských univerzit.
Jenže při bližším pohledu je situace složitější. Ze spojeneckého paktu vyplývá jen to, že v případě napadení jedné země se druhá zavazuje, že agresorovi nebude dodávat zbraně. A v případě současného konfliktu lze těžko předpokládat, že by Izrael potřeboval zbraně z Ruska.
Íránské drony sice před dvěma lety skutečně vytrhly Moskvě trn z paty, ale dnes se naprostá většina z nich vyrábí v Rusku licenčně. Rakety nyní potřebuje Írán sám pro sebe.
Spojenectví má ale díry
Ve skutečnosti žádné zvláštní spojenectví mezi Moskvou a Teheránem neexistuje. Spíše se dá říct, že země na sebe tak nějak zbyly. Rusko podpořilo syrský režim Bašára Asáda na naléhání Teheránu především proto, aby neztratilo svou námořní základnu v Tartúsu, ale v Sýrii bylo mladším partnerem Teheránu.
Čtěte také
Nedělalo ale nic, aby zabránilo Izraeli bombardovat syrské základny íránských revolučních gard nebo libanonského hnutí Hizballáh. Moskva také nemá sebemenší zájem na tom, aby Teherán získal jaderné zbraně.
I proto byla reakce Moskvy na izraelský útok spíše vlažná. Vladimir Putin sice slovně bombardování odsoudil, ale jako prvnímu zavolal Benjaminovi Netanjahuovi místo svému formálnímu spojenci Alímu Chameneímu.
Nabídl také roli zprostředkovatele americkému prezidentu Trumpovi při dojednání dohody o íránském jaderném programu. Je ovšem otázka, zda na něco podobného hodlá Izrael přistoupit.
Takže nakonec je možné, že na Moskvu zůstane role útočiště pro ajatolláhy. Potkali by se tam ostatně se svrženým syrským prezidentem Bašárem Asadem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
