Matěj Schneider: Konec pohádky o protiválečném Trumpovi
Je až neuvěřitelné s jakou jistotou se můžete spolehnout na to, že když Donald Trump začne bombardovat, značná část vedení demokratů a prominentních amerických liberálů mu začne tleskat – možná s výhradami, ale začne. Platilo to v roce 2017 a platí to i dnes. Když vyslal Trump na začátku svého prvního funkčního období rakety na Sýrii, moderátor liberální televizní stanice MSNBC Brian Williams se zasnil. „Jsem veden krásou našich zbraní,” citoval moderátor Leonarda Cohena.
Fareed Zakaria ze CNN soudil, že tímto útokem se „Trump stal americkým prezidentem”. Vedení Demokratické strany, které strávilo předchozí rok v panice z nástupu Trumpa, svého úhlavního nepřítele za raketový úder chválilo.
Čtěte také
Od té doby se mnohé změnilo, ale některé věci zůstávají stejné. Ještě před několika týdny šéf senátních demokratů Chuck Schumer vyloženě hecoval Trumpa k zásahu proti Íránu.
Obviňoval ho z nedostatečné tvrdosti vůči Íránu a označoval ho v tom kontextu oblíbenou nálepkou posledních týdnů: Trump Always Chickens Out (volně předloženo „Trump vždycky vysrabí”).
Schumerův kolega v čele demokratů v dolní komoře Hakeem Jeffries ještě po startu izraelských úderů prohlašoval, že „v žádném případě nelze připustit, aby se Írán stal jadernou mocností”.
Lehká kritika slyšet je
Teď po americkém úderu demokraté Trumpa lehce kritizují především z procesního hlediska. Prezident prý nemůže takovéto vojenské rozhodnutí činit sám a měl by žádat o svolení Kongres. Kdysi tomu tak bylo a určitě by nebylo od věci se k tomuto standardu navrátit.
Čtěte také
Nejde ale přehlédnout, že ignorování Kongresu prezidenty obou stran v uplynulých dekádách z tohoto ideálu učinilo spíše zbožné přání. Kongres, který toto chování toleroval a navíc své pravomoci Bílému domu dobrovolně odevzdával, si za to může do značné míry sám. Pokud si teď část své moci vydupne zpět, může to být jedním z mála pozitivních dopadů Trumpova úderu.
Trump bombardování prezentuje jako cestu k míru, ale není jasné, proč by na něj tak měl pohlížet kdokoli jiný než on sám.
I nejostřejší kritici Trumpa z americké levice, jako senátor Bernie Sanders ihned sklouzli ke kritizování úderu na Írán především z úhlu ústavnosti. Substantivní kritika tak v uplynulých dvou týdnech, kdy se úder chystal, přicházela paradoxně z nejvíce protrumpistických kruhů.
Moderátoři a blízcí spojenci Trumpa, Tucker Carlson a Steve Bannon, prezidentovi připomínali jeho sliby, že chce války ukončovat, nikoli začínat nové.
Jestli jim tato kritika vydrží i po samotném úderu není vůbec zřejmé – málokdo tak ochotně mění směr o 180 stupňů jako „Trumpisti“. Jestli ještě někdo žil v iluzi, že Trumpovým rádoby pacifistickým řečem se dá věřit, úder na Írán by pro něj měl být velmi hrubým probuzením.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
