Jan Fingerland: Bičování Británie

Brexit
Brexit

Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.

Příznivec Evropské unie po rozhodnutí britského parlamentu o brexitu

Z hlasování, které mělo postavit Konzervativní stranu k veslu a Británii na koleje, nakonec byla historicky největší prohra britského kabinetu v Dolní sněmovně. Přitom hlasováním proti navrhované dohodě se situace neposunula k žádnému řešení. Otázka, zda se odehraje tvrdý brexit, tedy odchod bez dohody, nebo zda se brexit odkládá, případně do kdy, zůstala bez odpovědi.

Kde se stala chyba?

Prohra premiérky Mayové má, snad kromě jejích vlastních komunikačních a vyjednávacích chyb, několik objektivních příčin. Jednak skutečnost, že vystupování z Unie je trasa, kterou zatím nikdo neprošel. Za druhé, Mayová a její lidé možná mohli vyjednat o něco lepší podmínky, ale pořád tahali za kratší konec provazu, nebo se ho spíše jen špičkami prstů přidržovali.

Dále, členové Dolní sněmovny nemohli mít dostatečné představy o možnostech, které vyjednavači měli k dispozici. Vyjednanou smlouvu srovnávali hlavně se svými představami.

Filip Nerad: Na velikosti záleží. Alespoň u brexitu

Brexit

Hlavní otázka u hlasování britských poslanců o brexitové dohodě už dlouho nezní, jak dopadne, ale jak moc tvrdou porážkou vlády skončí.

Za čtvrté, britská vláda, Konzervativní strana, ale i celá společnost vlastně nemá dostatečně vyjasněno, za jakou cenu z Unie vystupuje, respektive jakou cenu ještě zaplatí.

A za páté se zdá, že celá otázka hodnoty vystoupení z Unie probírala jako otázka přání, nikoli možností. Proto mohli být konzervativní brexitáři zaskočeni, že dohoda vyjednaná Mayovou neslibovala naprostou obnovu britské suverenity, přestože zvenčí bylo zřejmé, že v globalizovaném světě bude Británie i nadále podřízena rozhodnutím Evropské unie, teď už ovšem bez možnosti zasahovat do jejich tvorby.

Co dál?

Premiérka ví, že ještě po nějakou dobu tedy bude muset bojovat, i když by třeba raději odjela odpočívat do Yorkshirských vrchů. Nejdříve musí odrazit nápor labouristů, kteří by už ve středu rádi shodili vládu. Dále musí vypracovat plán, co se bude dít dál s brexitem.

Zřejmě se pokusí ještě jednou, tentokrát za pomocí spolupráce s částí labouristů, pozměnit podmínky vystoupení. Evropané jí v tom možná ve vlastním zájmu podpoří, ale také jí budou vnímat jako někoho, kdo utrpěl největší porážku v dějinách Westminsteru, a možná směřuje k další, teď už de facto třetí a definitivní.

Jan Fingerland: Theresa Mayová jako tragická hrdinka

Britská premiérka Theresa Mayová

Theresa Mayová varovala poslance, že nebudou-li hlasovat pro její dohodu s EU, hlasují pro zrušení brexitu. Stejně tak mohla dodat, že hlasují o její politické budoucnosti.

Výsledkem nového jednání může být spíše psychologicky upravená dohoda, která ubezpečí část konzervativních poslanců, že jejich obavy, například co se týče osudu Severního Irska, jsou plané. Jednou rukou bude Mayová odrážet pokusy Dolní sněmovny chopit se iniciativy ve věci brexitu, druhou zas bojovat proti těm, kdo budou chtít vyvolat nové referendum ještě před březnovým termínem vystoupení z Unie.

Nebezpeční přátelé

Jedním z paradoxů nové, pro Británii nepříliš výhodné situace, je fakt, že hlavním protihráčem Mayové nebyli opoziční labouristé nebo zlá Evropská unie, ale její vlastní kolegové z Konzervativní strany. Po své šéfové jdou i v těchto okamžicích.

Několik předních odpůrců premiérky, včetně Borise Johnsona, který po referendu dezertoval od odpovědnosti, například navrhuje, aby Británie nabídla Evropské unii svou vlastní dohodu o volném obchodu, a pokud ji Evropané odmítnou, spustí neřízený brexit.

Jan Fingerland

Britské politické myšlení, a také britská politická praxe, byly po tři století živou učebnicí pragmatické politiky. Teď se stávají příručkou pro zájemce o absurdní divadlo.