Robert Schuster: Nápad se Schröderem coby zprostředkovatelem míru má rozdělit Německo
Pátým rokem trvající válka na Ukrajině se blíží ke svému konci, zaznělo během nedávných oslav Dne vítězství nad fašistickým Německem opakovaně z Kremlu. Nikdo přesně neví, o co prezident Vladimir Putin a jeho mluvčí Dmitrij Peskov svá tvrzení opírají, když se postup jejich okupační armády na Ukrajině zastavil a na některých úsecích téměř čtyři tisíce kilometrů dlouhé fronty se dokonce změnil v mírný ústup.
Ale faktem je, že prohlášení ruského vedení vzbudilo znovu – už po x-té – v některých částech Evropy naději. Třeba v Německu.
Čtěte také
Tamní veřejnosti proto Putin nabídl ještě jednu vějičku. Jen tak mimoděk zmínil, že zprostředkovatelem míru mezi Ruskem a Ukrajinou by mohl za Evropu být někdejší německý sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder.
Je zajímavé, že ruský prezident tím snad poprvé naznačil účast Evropanů při vyjednávání o míru, což dosud Moskva nepřipouštěla. Přesto ale přišla odmítavá reakce Bruselu obratem, a to ústy šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové. Podle ní by Schröder v případných jednáních kopal za Rusy, tudíž by nebyl objektivní.
Ti, co sednou Putinovi na lep
Faktem je, že někdejší kancléř po svém odchodu z vrcholné politiky takřka okamžitě zakotvil v přístavu ruských státních energetických koncernů, ať už šlo o Gazprom nebo Rosněft.
Čtěte také
Svých mandátů v jejich správních a dozorčích radách se s těžkým srdcem vzdal až docela dlouho po ruském vpádu na Ukrajinu.
Na vlastní invazi mimochodem reagoval skoro shovívavě, když viděl vinu za eskalaci hlavně na straně Západu. Vládě v Kyjevě vytknul údajné „řinčení zbraněmi“, na což prý Moskva nemohla nereagovat.
V Rusku museli proto velmi dobře vědět, jak bude tah se Schröderem přijatý a že to u něj doma v Německu vyvolá částečné sympatie. A skutečně, několik poslanců vládních sociálních demokratů očekávání Kremlu okamžitě splnilo a návrh se Schröderem přivítalo.
Čtěte také
Co na tom, že je jejich strana součástí vlády, jež má na válku a na to, jak by měla skončit, celkem jasný postoj: Nikdo nemůže Ukrajinu nutit, aby přistoupila na ruské podmínky.
Jako by se tak znovu potvrdila často opakovaná teze, že Rusko považuje současné Německo, které je zmítáno řadou vnitřních problémů, za slabý článek v evropském a potažmo širším západním společenství. Proto se snaží stůj co stůj na největší členskou zemi Evropské unie působit, ať už vlivovými operacemi, které mají posilovat nejistotu u veřejnosti nebo prostřednictvím ochotných kompliců mezi německými politiky.
Zdaleka nejde jen o zástupce radikálních uskupení jako jsou protimigrační Alternativa pro Německo, postkomunistická Levice či levicově-konzervativní Sdružení Sahry Wagenknechtové. I mezi sociálními a křesťanskými demokraty se najdou tací, co stále znovu a znovu ochotně sednou Putinovi na lep.
Třeba, že když pán Kremlu řekne slovo „mír“, myslí tím totéž, co si pod tím představujeme my. Čili trvalé smluvní uspořádání společného soužití, kde jedna strana nemusí mít strach z toho, že ji ta druhá co nevidět zase vojensky přepadne.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
