Šebek: Část kolejí, po kterých jsme dojeli do mnichovského tunelu, byla položena ve volbách 1935, kdy zvítězil Henlein
Historie zřejmě není učitelkou života, přestože by nás mohla uchránit nejen od pomyslných „slepých“ uliček, ale především od tragédií čítajících na svém konci miliony lidských životů. Svůdnost jednoduchých a rychlých řešení je příznačná pro antisystémové strany v čele s jejich tzv. vůdcem.
Oproti složité a leckdy těžkopádné demokracii pak vábí své sympatizanty a voliče, kteří jsou okouzleni představou, že přichází někdo, kdo veškeré problémy a těžkosti může vyřešit pomyslným mávnutím onoho kouzelného proutku. Nárůst nacionalismu, který ve 30. letech zachvátil Evropu, vedl k tragické druhé světové válce a konci Československé republiky.
Pohledem do historie Československa, státu parlamentní demokracie, se objevují klíčové volby do Sněmovny v roce 1935. Byl to pro společnost i demokratické politiky šok, když v nich zvítězil Konrad Henlein se svou Sudetoněmeckou stranou.
Prvorepubliková demokracie zažívala různé těžké situace, často se střídaly vlády, obtížně se skládaly vládní koalice (jedním z důvodů byla absence pětiprocentní klauzule pro vstup do Sněmovny) a problémy provázely soužití mezi národy a národnostmi po celých 20 let existence státu.
Nedobrovolné menšiny
Představy, jak uspořádat vztahy mezi národnostmi, popisuje host pořadu historik Jaroslav Šebek:
„Beneš a Masaryk se inspirovali především švýcarským modelem demokracie, ale Československo se v roce 1918 muselo vyrovnat se situací, kdy se Maďaři i Němci ocitli v tomto státě nedobrovolně a dávali to najevo, na rozdíl od Švýcarska, kde to byl kontinuální proces.“
Otázkou pak zůstává, zda pro porozumění a sounáležitost s nově vzniklým státem tehdejší politická reprezentace udělala, co bylo v jejích silách? „Chtěl bych se státníků první republiky zastat. Snaha tady byla, mnozí dávali najevo snahu o integraci, ale přece jenom se poměry vyvinuly tak, že v okamžiku, kdy přišla krize – a to je to důležité, se postavili proti tomu státu,“ míní Šebek.
Máme na mysli velkou hospodářskou krizi, která začala ve Spojených státech v roce 1929 a ve 30. letech – přestože demokracie fungovala, zasáhla Československo. Jejím důsledkem bylo mimo jiné velké sociální napětí a vystupňované národnostní spory, protože právě českoslovenští Němci byli, dle jejich mínění, touto krizí poznamenáni nejvíce.
Vznik Sudetoněmecké strany
Klíčovým datem pro další politický vývoj je pak rok 1933, kdy chebský učitel Konrad Henlein zakládá Sudetoněmecké vlastenecké hnutí. „Už název hnutí naznačoval, že jde o útvar cizí principu politického stranictví, na němž je demokracie založena,“ konstatuje historik Šebek a dodává:
Čtěte také
„Henlein přesvědčoval, že je zastáncem Československa, ale vliv vídeňského profesora Othamara Spanna byl zřejmý a nezpochybnitelný. Spann hlásil stavovskou demokracii, sám se hlásil k myšlenkám italského fašismu.“
Dodejme, že stavovská demokracie souvisí s tzv. sektorovým řízením státu, kdy v čele každého resortu je odborník z daného odvětví. Zásadním je podle historika to, že mají být zbourány ideové hranice, tedy přeložme: zlikvidovány principy parlamentní demokracie spolu s politickými stranami.
Z hnutí pak vzniká o dva roky později Sudetoněmecká strana – hnutí by nemohlo v parlamentních volbách kandidovat, a myšlenky jsou velmi blízké Hitlerově politice v sousedním Německu.
„Ještě zde sice nebyla přímá inspirace Hitlerem, ale ideologie národního společenství, tedy všichni Němci bez rozdílu, což souviselo s vůdcovským principem. Důsledkem pak bylo, že někteří lidé dostali stopku buď z rasových důvodů, nebo proto, že byli odpůrci,“ konstatuje Jaroslav Šebek.
Volební vítězství
Diskuze, zda stranu zakázat nebo omezit, se samozřejmě vedly a výsledkem bylo vítězství Sudetoněmecké strany ve sněmovních volbách v roce 1935, kdy získala 15,2 procenta hlasů. Důvodem byly sliby, že „zlepší situaci sociální, národnostní, že občany ochrání,“ uvádí historik.
Čtěte také
Trvalo pak jen tři roky, než došlo k demontáži státu na tzv. Mnichovské konferenci a o půl roku později začíná nacistická okupace zbývajícího území.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda volby do československého Parlamentu v roce 1935 nebyly předzvěstí Mnichova, host pořadu historik Jaroslav Šebek odpovídá:
„Část kolejí, po nichž jel vlak Československa do mnichovského tunelu, už byla v roce 1935 položena. Zpočátku Henleinova strana antisystémovou nebyla, ale posléze se jí stala, a navíc byla stranou protistátní.“
Poslechněte si celý pořad Ivany Chmel Denčevové Jak to bylo doopravdy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
