Jan Fingerland: Theresa Mayová jako tragická hrdinka

Britská premiérka Theresa Mayová
Britská premiérka Theresa Mayová

Theresa Mayová varovala poslance, že nebudou-li hlasovat pro její dohodu s EU, hlasují pro zrušení brexitu. Stejně tak mohla dodat, že hlasují o její politické budoucnosti.

Politická kariéra Theresy Mayové je plná paradoxů. Tím největším z nich je, že do čela Konzervativní strany a vlády se dostala jen proto, že byla ochotna bojovat za prosazení myšlenky, kterou od začátku považuje za špatnou, totiž brexitu.

Jan Bednář: Británie den před hlasováním

Brexit

Pouhý jeden den před osudovým hlasováním v Dolní sněmovně britského parlamentu nejsou perspektivy premiérky Mayové nijak oslnivé.

Sama proti vystoupení před referendem otevřeně vystupovala a později zveřejněné nahrávky ukazují, že brexit považovala za ještě větší hloupost, než veřejně připouštěla.

Současně ale Mayová označuje naplnění závěrů referenda z roku 2016 za jediné správné řešení a nadřazuje jej nad vlastní úsudek. A na prosazení brexitu vsadila úplně vše. Vede vyčerpávající boj proti konzervativnímu křídlu ve vlastní straně, labouristům zleva a také klíčovému koaličnímu partneru, mikrostraně demokratických unionistů, o dřívějších rozhovorech s evropskými partnery ani nemluvě.

Osudné volby

Její úsilí tak trochu připomíná antickou tragédii, třeba tu o Antigoně, která byla ochotna obětovat život, aby zůstala věrná jednomu souboru pravidel proti jiným pravidlům. Co ji k tak nebritsky puristickému jednání vede? Něco velmi britského, totiž víra, že je potřeba zachránit důvěru veřejnosti v politiku. A tou je podle jejího výkladu dodržení závěrů referenda za všech okolností.

Petr Hartman: Brexit ve stylu „jak vy k nám, tak my k vám“

Brexit

Jak se budete chovat vy k nám, tak se my budeme chovat k vám. V tomto duchu se nesou přípravy na odchod Velké Británie z Evropské unie.

Když už jsme u antických přirovnání, Mayová musí proplout jako Odysseus mezi dvěma skalisky. Musí se vyrovnat jednak s argumentem, že brexit není dobrý nápad, měl by se zrušit, dokud je čas, případně vypsat nové referendum; a naopak tvrzením, že dokonce i odchod z unie bez dohody je lepší než žádný odchod, nebo odchod podle údajně špatné dohody Theresy Mayové s Evropskou unií.

Mayová argumentuje nutností uchovat důvěru veřejnosti vůči politickému procesu a demokracii vůbec. Současnou situaci přirovnává k dobám, kdy ještě v dobách Tonyho Blaira britská vláda provedla devoluci, přenos kompetencí z centra ve prospěch místních orgánů, zejména severoirského, skotského a velšského parlamentu.

Jan Fingerland: Theresa Mayová, jediný muž ve straně

Theresa Mayová

Na 12. prosince letošního roku Theresa Mayová jen tak nezapomene. Během pár hodin odvrátila svůj politický a lidský pád, a vedle toho zaznamenala ještě další vítězství.

Jak by to prý vypadalo, kdyby nespokojený Westminster poté začal rušit rozhodnutí regionálních parlamentů nebo je nutil k opakovanému hlasování? Veřejnost odsouhlasila zřízení Velšského sněmu rozdílem méně než půl procenta, a přesto nebyla jeho rozhodnutí nikdy zpochybňována. Stejné je to prý s referendem o vystoupení z Evropské unie. Zrušit brexit nebo o tom vypisovat nové referendum proto prý nepřichází v úvahu.

Tato argumentace Theresy Mayové má několik trhlin. Jednou z nich je fakt, že ona sama ještě po velšském referendu hlasovala proti zřízení tamního sněmu. Ani ona tedy nepovažovala vůli lidu vyjádřenou v hlasování za posvátnou. Především ale situace, do které se její země dostala, má jiné parametry než Blairova vnitrostátní reforma.

Když lid hovoří

Mayová je nejhorší premiérka v dějinách. Přesto by měla zůstat, myslí si Guardian

Theresa Mayová

Pozice britské premiérky Theresy Mayové a bouřlivé dění kolem dohody o odchodu Velké Británie z Evropské unie opanovalo komentářové stránky britského tisku.

Británie udělala osudové rozhodnutí, a to v referendu, což je instrument, se kterým se v Británii do té doby takřka neoperovalo. Byl to naopak po několik století parlament, kdo byl automaticky chápán jako nositel svrchovanosti lidu. Když už referendum v roce 2016 proběhlo s nečekaným výsledkem, politická scéna byla zmatená, včetně těch, kdo prosazovali odchod z unie – ostatně jen proto se mohla odpůrkyně brexitu Mayová stát premiérkou.

Po dvou letech je jasné, že se zdiskreditovali politici, když nebyli schopní závěry referenda naplnit – škoda, které se Mayová obává, se tedy už stala. Stejně tak se ale s odstupem času ukázalo, že referendum možná nemá tak absolutní legitimitu, přinejmenším proto, odpovídalo na nesprávnou otázku. Nyní by si lidé měli vybírat mezi nejméně třemi možnostmi, vystoupením s dohodou nebo bez ní, nebo setrváním, ať už v té nebo oné podobě.

Nehledě na to, že nyní veřejnost ví o ceně brexitu mnohem více než věděla v roce 2016, a je to stále stejný lid. Theresa Mayová bojuje za věc svrchovanosti lidu proti svrchovanosti téhož lidu, a s přibývajícími obtížemi brexitu bude tato argumentace stále hůře udržitelná.

Jan Fingerland

Sama Theresa Mayová však už příliš svázala svůj osud s prosazením brexitu, a směřuje k prohře nebo k vítězství, které ji může zničit. Zbývá otázka, zda, jako správná tragická hrdinka, s sebou, tak jako v řeckých mýtech, strhne také celou obec.