Jan Fingerland: Theresa Mayová, jediný muž ve straně

12. prosinec 2018

Na 12. prosince letošního roku Theresa Mayová jen tak nezapomene. Během pár hodin odvrátila svůj politický a lidský pád, a vedle toho zaznamenala ještě další vítězství.

Pro britskou premiérku a současně předsedkyni Konzervativní strany to ještě ve středu odpoledne nevypadalo nijak dobře.

Jan Macháček: Kdo může za brexitový zmatek

Brexit

Když se dva lidé rozvádějí, jen málokdy se stane, že si řeknou: můžeme za to oba stejným dílem. K chybě, omylu i vině jsou třeba dva.

Skupina několika desítek jejích spolustraníků dosáhla toho, že se bude na půdě dolní sněmovny hlasovat o vyslovení nedůvěry. To by uvrhlo do nejistoty jak stranu, tak i vládu a celý stát uprostřed jednání o brexitu, nebo spíše jeho naplňování.

Theresa Mayová by skoro mohla říkat, že se spolustraníky, jako je brexitové křídlo konzervativců, už nepotřebuje žádnou opozici. Labouristé v čele s Jeremy Corbynem okamžitě přišli s logickou námitkou, že jestliže konzervativní strana nedokáže konsolidovaně usilovat o hladký průběh odchodu z unie, pak by měla uvolnit místo u kormidla jiným.

Budíček po dvanácté

Nyní se zdá, že podstatná část konzervativců dospěla k závěru, že další destrukce jejich organizace už není přípustná.

Tvrdý brexit by byl pro Česko velkou ranou. Současná krize je totální selhání politiky premiérky Mayové, tvrdí europoslankyně

Europoslankyně Dita Charanzová (za ANO)

„Příběh brexit“, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie, nekončí. Premiérka Theresa Mayová totiž zrušila klíčové hlasování o dohodě v britském parlamentu a znovu pojede do Bruselu.

Hlasování se uskuteční ve středu večer a zdá se, že Mayová může počítat s podporou nadpoloviční většiny konzervativních poslanců, což znamená, že obhájí svou pozici ve straně. To je v britském systému, v němž je kabinet vlastně jakýmsi „výborem parlamentu“ totéž, jako kdyby ustála hlasování o důvěře vládě.

Jednou z alternativ je, že její podpora bude jen těsně nadpoloviční, což by jí zanechalo v oslabeném stavu, ale současně po vítězném hlasování nemohou její odpůrci další rok vyvolat podobný test její pozice. Za jiných okolností by takový premiér stejně odstoupil, teď je ale vše jinak.

Thomas Kulidakis: Britská premiérka měla o brexitu nechat hlasovat

Theresa Mayová

Odklad hlasování o brexitové dohodě je zbytečný krok, který ponižuje premiérku Mayovou i její zemi. Velká Británie se dostala do pozice, kdy bude muset spoléhat na dobrou vůli kontinentální Evropy a vypadá nedůvěryhodně.

Vnitrostranická opozice sice možná nechtěla potvrdit Mayovou ve funkci, ale její úspěch by byl příslovečným vítězstvím Pyrrhovým. Strana by musela dalších několik týdnů hledat nového předsedu, a také britské pozice by se oslabily – jak praví zkušenost všech kočí, v kopci se nepřepřahá. A i když Mayová své euroskeptické rivaly varovala, že její sesazení oddálí brexit, protože by bylo potřeba znovu otevřít jednání s Evropskou unií, bylo to varování plané.

Vše podstatné je už dojednáno, nanejvýš je možné se dohodnout na jasnější interpretaci takzvané irské pojistky, tedy budoucnosti hranic s Irskou republikou. Což je téma, kvůli kterému Mayová v pondělí odložila hlasování o dohodě s Evropskou unií, čímž ukázala slabost a přilákala dravce ve vlastní straně.

Tak přece

Mayová nezvítězí jen politicky, ale i, řekněme, psychologicky. Sice zdaleka nevyzařuje takovou autoritu jako Margaret Thatcherová, s níž bývala srovnávána, ale přece osvědčuje mimořádně silnou vůli se prosadit.

Filip Nerad: Britský boj o brexit

Brexit

V roce 1922 vypukla v Irsku kvůli dohodě s Londýnem bratrovražedná občanská válka. O 96 let později je kvůli dohodě ve válce sama Británie. Naštěstí ne v té opravdické, ale v politické.

Železné lady se přezdívalo Tina – podle jejího oblíbeného obratu „there is no alternative“ – není jiná volba, a to je přesně postoj, který zaujímá Mayová, když obhajuje výsledky svých jednání s Evropskou unií.

Její churchillovsky znějící projev před hlasováním skoro jako kdyby připomněl slova Thatcherové o tom, že je jediným mužem v kabinetu. Mayová mluvila lehce, s úsměvem a současně odhodláním o tom, že dotáhne svou úlohu do konce – tedy úkol vyvést Británii z Evropské unie.

Jan Fingerland

Její pravděpodobný úspěch při vnitrostranickém hlasování bude mít z hlediska odpůrců brexitu paradoxní dopad. Zřejmě se tím definitivně zpečetí odchod Spojeného království z osmadvacítky, zatímco chaos po jejím sesazení by teoreticky ještě poskytl čas změnit veřejnou debatu a třeba vyvolat nové referendum.

Paní Mayová tedy pravděpodobně splní své předsevzetí a v březnu příštího roku ukončí jednu významnou kapitolu britských i evropských dějin.

Spustit audio

Související