Lukáš Jelínek: Na koleně, za pochodu ani před volbami se reformy dělat nedají
Stejným způsobem, jako když se kolečko po kolečku krájí salám, nám Fialova vláda představuje změny v penzijním systému. Ty nejcitlivější se týkají toho, kdy a za jakých podmínek do důchodu odejdeme. Třicátníci si pomalu zvykají, že do penze půjdou v devětašedesáti letech, ale když je vám třeba třiadvacet, dočkáte se až po sedmdesátce.
Poslanci by o reformě měli hlasovat na podzim. Do krajských a senátních voleb to nejspíš nestihnou, o to je však pravděpodobnější, že debata o ní ovlivní počátek kampaně před soubojem o sněmovní křesla.
Čtěte také
Tato souvislost člověka napadne, když slyší, kolik koaličních stran je najednou připraveno uvažovat o změkčení reformy. To si nemohli ve Strakově akademii včas vyříkat už během jara? A nedojde také na další opravy a úpravy?
Akcelerátorem dění se stala analýza České demografické společnosti. Jak se v České televizi nechal slyšet vedoucí Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Kučera, návrh reformy odporuje základním demografickým poznatkům. Spolu s kolegy doporučuje, aby lidé odcházeli do důchodu pomaleji než podle vládního návrhu – každý ročník po roce 2030 vždy o měsíc později než ten předchozí.
Žezlo po Cimrmanovi
Experti soudí, že tak lze zaručit, aby lidé strávili v penzi zhruba čtvrtinu svého života.
Čtěte také
Naplno se tím ukazují slabiny přístupu koalice k tématu, které paradoxně sama označuje za prioritní. Úpravy důchodového systému byly nachystány podle ideologického mustru úzkým týmem v ústraní, aniž by proběhla seriózní debata se sociálními partnery, ekonomy, lékaři, ale hlavně sociology a demografy.
Jejich názory, když se nakonec bez vyzvání ozvali, aby mimo jiné poukázali na neschopnost politiků interpretovat demografická data, nyní některé koaliční zákonodárce překvapují a stávají se podnětem k dalšímu záchvatu kutilství, jímž je Sněmovna proslulá.
O sociálně citlivější variantě reformy jsou ochotni jednat Starostové a nezávislí, Piráti, ale i lidovci, jejichž šéf Marian Jurečka je přitom coby ministr práce a sociálních věcí podepsán pod původním návrhem. Ani zbytek koalice se debatě nebrání, ODS a TOP 09 ale zdůrazňují, že je nejprve nutné spočítat, kolik by takové změkčení stálo.
Čtěte také
Politiky z vládních partají můžeme buď podezřívat, že jedni reformu chystali ledabyle levou zadní a druzí si ji nastudovali jen z rychlíku, nebo že se k ní lehce pootáčejí zády jen proto, aby si zvýšili popularitu u voličů. U Starostů, Pirátů a lidovců to vzhledem k jejich výsledku v evropských volbách nepřekvapuje. Za rok a půl už zde bude nová Sněmovna i nový kabinet – a tyto strany by byly rády opět při tom.
Podobný přístup ovšem může zatočit nejenom s penzijní reformou. Na stole leží novela zákoníku práce, řeší se financování veřejných služeb, zejména školství a zdravotnictví, nebo platy státních zaměstnanců. Co všechno ještě může vnést nesoulad do koaličních řad, v nichž každý tým přednostně myslí na svoje vlastní tvrdé voličské jádro? To aby správce státní kasy Zbyněk Stanjura (ODS) počítal s vyšším schodkem než 235 miliard.
Už dnes chce ministr dopravy přidat na výstavbu dálnic, ministr pro místní rozvoj na podporu nájemního bydlení a ministr školství na splnění finančních závazků kantorům. Peníze chybí i v resortech zemědělství, životního prostředí nebo spravedlnosti.
Soutěživost je zdravá, voliči však spíš ocení souhru politiků. To by ale nejprve museli připravovat aspoň ty nejdůležitější návrhy zodpovědně, konsensuálně a s odbornou oponenturou. Příklad odbyté a polovičaté penzijní reformy bohužel naznačuje, že Fialova vláda převzala žezlo po Járovi Cimrmanovi a snaží se být se průkopnicí slepých uliček.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
