Jan Fingerland: Mladé Maroko zabouřilo
Marokem v posledních týdnech prošly velké protesty mladých lidí. Vláda tyto demonstrace ustála, část účastníků je ve vězení. Teď se hraje o to, kdo zvítězí z dlouhodobého hlediska. Na počátku byla zbytečná smrt osmi rodiček v jedné špatně vybavené a léky nedostatečně zásobené nemocnici v Ágádíru.
Postupně se z kritiky konkrétní tragédie vyvinuly zářijové a říjnové protesty nejméně v jedenácti městech.
Čtěte také
Byly zaměřeny proti korupci, vysoké nezaměstnanosti, zejména mladých lidí, a také špatným veřejným službám, jako je právě zdravotnictví nebo školství. V Maroku je například třikrát méně zdravotníků na počet obyvatel, než kolik doporučuje Světová zdravotnická organizace. A stále více těch, kdo si to mohou dovolit, posílá své děti do soukromých škol, protože ty státní jim nevyhovují.
K tomu se přidala nespokojenost s tím, že marocký stát v posledních letech investoval obrovské částky do stavby a obnovy fotbalových stadionů. Důvodem je pořadatelství afrického poháru, který se bude konat letos v prosinci, a také mistrovství světa 2030. Demonstranti nosili nad hlavami transparenty s nápisy jako: „Stadiony máme. Kde jsou nemocnice?“
Čtěte také
Generační vzpoura
Naposledy Maroko, podobně jako řada jiných arabských států, zažilo masové demonstrace v roce 2011 během Arabského jara. Mnozí z dnešních nespokojenců tehdy byli malé děti. Stát – a král Mohamed VI. – se tehdy vynasnažili vlnu nespokojenosti ustát, i za pomoci částečných politických a ekonomických reforem.
Letos je to podobné, ale i jiné. Protestuje generace Z, narozená v letech 1996 až 2011. Dokonce se tak jmenuje kanál GenZ 212 na sociální síti Discord, pomocí které se protestující svolávali. 212 je volací kód Maroka. Vzpoura marocké generace Z nemá vůdce, jde o spontánní a amorfní společenské hnutí.
Discord už v některých zemích, například v Turecku nebo Číně, raději zakázali a o podobném kroku uvažují v Egyptě nebo Jordánsku. Sami Maročané se inspirovali u protestů v jiných zemích, konkrétně v Nepálu, Keni nebo na Madagaskaru.
Čtěte také
Marokem proběhla vlna nespokojenosti, přestože tamní ekonomické reformy nebyly zcela neúspěšné. Marocká vláda v posledních letech přilákala velké množství investic, tamní továrny jsou například největšími dodavateli evropského automobilového průmyslu. Maroko systematicky buduje turistický průmysl, od fotbalových mistrovství si hodně slibuje. Tamní ekonomika, jako jedna z mála v okolí, roste, Maroko si vysloužilo pochvalu ze zahraničí za rozpočtovou disciplínu.
Komu patří Casablanca
Mladí Maročané ale mají pocit, že z tohoto rozvoje nic nemají. Naopak vidí, že stát investuje obrovské částky do prestižních staveb, jako jsou stadiony, divadla od špičkových zahraničních architektů nebo první africká vysokorychlostní železnice, ale obyčejné nemocnice a školy chybějí. Při obnově center měst, jako je Rabat a Casablanca, byly vystěhovány desetitisíce tamních obyvatel na periferii, aby „nepřekáželi“.
Čtěte také
Lidem vadí také korupce. Premiéra a současně miliardáře Azíze Achanúše považují za symbol prorůstání ekonomické elity a nejvyšší politiky. Současně si demonstranti dávali pozor, aby jejich protesty nemohly být chápány jako vzpoura proti království. Požadavky byly formulované jako apel na panovníka, aby zasáhl v jejich prospěch. Ten se při otevření parlamentního zasedání přímo nezmínil o požadavcích ulice. Hovořil ale o tom, že vláda nesmí připustit vznik „dvojrychlostního Maroka“.
Stát zareagoval na rozsáhlou veřejnou nespokojenost dvojím způsobem. Jednak represí. Část demonstrantů, které obvinil z podílu na násilnostech, jako je zapalování automobilů nebo stavba barikád, dostala tresty odnětí svobody na deset i dvacet let. Pouliční nespokojenost tak postupně vyvanula.
Vláda současně v nadcházejícím rozpočtu podstatně zvýšila výdaje na zdravotnictví a školství, což bude znamenat také desetitisíce pracovních míst. Politici do 35 let také dostanou vysokou „dotaci na kampaň“, aby mohli být vtaženi do politiky – volby se konají už příští rok. Oznámení o změnách symbolicky nevydala vláda, ale královská kancelář – jako signál, že volání mladých bylo slyšet i v paláci.
Toto kolo marocká Generace Z asi prohrála. Ale z dlouhodobého hlediska své pozice možná posílila. Ostatně už dnes představuje největší část tamní společnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
