Po desetiletích arabizace se Berbeři v severní Africe konečně dočkali uznání vlastních práv. Víc než státním školám a televizím ale dnes věří youtouberům

Berbeři podle různých odhadů tvoří něco mezi pětinou až třetinou obyvatel Maghrebu – tedy Libye, Tuniska, Alžírska a Maroka. Přesné statistiky ale neexistují, mimo jiné proto, že některé tyto státy nedovolují udávat počty příslušníků národnostních menšin.

Trnitá i krvavá cesta k uznání existence

V současnosti berberštinu coby oficiální jazyk uznávají všechny tři země s nejpočetnějšími berberskými komunitami. Maroko a Alžírsko to mají zakotvené v zákonech. V Libyi, kde o moc bojují dvě vlády, Berberům jejich práva zaručuje alespoň mezinárodně uznávaná Vláda národní jednoty v Tripolisu.

Maroko práva Berberů zakotvilo v ústavě z roku 2011, která reagovala na takzvané Arabské jaro v širším regionu Blízkého východu a severní Afriky. Abdellah Bouzandag z Královského institutu pro berberskou kulturu (IRCAM) v marockém Rabatu ale tyto události raději popisuje jako Demokratické jaro:

„Nedemonstrovali jen Arabové, ale všichni. V tom takzvaném arabském světě nežijí jen Arabové - tady jsou to Berbeři, v Egyptě jsou Koptové, Kurdové na Blízkém východě.“

Nová ústava a uznání berberštiny a berberské kultury ale podle Abdellaha Bouzandaga neměly na životy Maročanů zas tak zásadní dopad. „V podstatě je tu od té doby situace, že něco je napsáno v ústavě a zákonech a něco jiného je v realitě.“

Čtěte také

Arabské jaro před sedmi lety otřáslo Blízkým východem, z jeho nadějí nezůstalo téměř nic

Berbeři, kteří neumějí arabsky se podle něj například často nedomluví na úřadech, pokulhává podpora berberštiny ve školství. Přesto je podle marockých Berberů jejich situace podstatně lepší než v ostatních zemích regionu.

V sousedním Alžírsku vláda berberštinu oficiálně uznala v roce 2016, předcházelo tomu ale výrazně větší napětí a násilí. Po nucené arabizaci 60. let tam v roce 1980 vypuklo takzvané Berberské jaro – protesty, které vyvrcholily až násilným vyklizením univerzity ve městě Tizi Ouzou v Kabylsku 20. dubna 1980 a toto datum se od té doby stalo symbolem, kolem kterého se dodnes mobilizují desítky organizací a hnutí za uznání práv berberských Kabylů, autonomii či dokonce nezávislost Kabylska.

Ještě větší násilnosti zvané dnes Černé jaro se rozpoutaly v roce 2001. Policejní zásahy proti kabylským demonstrantům nepřežilo víc než 120 lidí, tisíce byly zraněných nebo skončily ve vězení.

I přes oficiální uznání ale počet berbersky mluvících lidí dál klesá ve všech zemích Maghrebu.

Jak sjednotit národ, který nikdy nebyl jednotný?

Úbytek mluvčích berberštiny se snaží zastavit současné amazižské hnutí – jakési berberské národní obrození. Naráží mimo jiné na historicky zakořeněnou nejednotnost Berberů. Nikdy v dějinách netvořili jednotný národ.

Dnes jsou rozdělení hranicemi jednotlivých států a dělí se do několika skupin, z nichž nejznámější jsou Tuaregové na Sahaře a Kabylové v Alžírsku. Dále se dělí i podle jednotlivých dialektů.

Hlubší spolupráci dvou zemí s nejpočetnějšími berberskými komunitami – Marokem a Alžírskem – brání poměrně hluboké nepřátelství.

„V Maroku jsou tři hlavní dialekty berberštiny. Severnímu se říká tarifight. Pak je tu střední – tamazight – a jižní se jmenuje tašelhit.“ Popsal marocké dialekty Abdellah Bouzandag z institutu IRCAM.

„Výuka funguje tak, že první tři roky se učí ty jednotlivé dialekty, aby se děti ve škole cítily jako doma a mluvily jazykem, jaký znají. Od čtvrté do šesté třídy děti seznamujeme i s dalšími dialekty, abychom někdy v budoucnu mohli vybudovat národní jazyk společný pro všechny.“

Čtěte také

Láska až na druhý pohled. O životě v Maroku vypráví cestovatelka a průvodkyně Tereza Huclová

Maroko a jeho institut IRCAM je podle Bouzandaga jedinou zemí, která systematicky pracuje na vytvoření jednotné berberštiny a práci IRCAM využívá i Libye. Hlubší spolupráci dvou zemí s nejpočetnějšími berberskými komunitami – Marokem a Alžírskem – ale brání hlavně politické spory a poměrně hluboké nepřátelství mezi oběma státy, způsobené spory o marockou okupaci Západní Sahary, kterou Alžírsko neuznává.

Jak moc jsou jednotlivé dialekty berberštiny vzdálené? Proč proti pokračující arabizaci berberského obyvatelstva nepomáhá ani vznik berberských televizních kanálů? V čem vidí současné berberské hnutí největší naději a proč se mnohých Berberů dotkne, když je nazvete Berbery? Odpovědi naleznete v audiozáznamu celého pořadu, který připravil Zdeněk Novák.