Petr Fischer: Sudetští Němci – pekelná karta české politiky
Je to desetiletí konstanta české politiky: když už nevíš kudy kam, vytáhni sudetské Němce a máš o politické body a pořádný mediální cirkus postaráno. Trautenberk, archetyp zlého Němce, ničící český živel, zabírá neustále.
Naposledy tuto věčnou kartu české politické malosti triumfálně vytáhnul Miloš Zeman, a dokonce mu zřejmě vyhrála prezidentskou volbu proti Karlu Schwarzenbergovi, odsouzenému Zemanovým marketingem k roli billboardového „zlého Němce“.
Čtěte také
Mediální vír, který se dnes roztočil kolem plánovaného setkání Sudetenoněmeckého krajanského spolku v rámci vzpomínkové akce Meeting Brno, je a není z tohoto kadlubu. V době, kdy dávno nikdo nikoho neohrožuje a po nikom nic nežádá a kdy jsou česko-německé vztahy na výborné úrovni, jak dosud tvrdil i premiér Babiš, se uměle rozfoukávají uhlíky nenávisti, které leží v české společnosti.
Setkání v Brně má být společnou akcí paměťové kultury, zpracováváním prožité a vzájemně bolestně zatížené minulosti, jak to vymezuje Česko-německá deklarace z roku 1997, tedy rozvinutím toho, co si Němci a Češi tehdy přiznali.
Pudy a předsudky
Problém je, že Deklaraci zjevně nikdo nečte, jinak by nevzniklo probíhající politické běsnění koaličních stran, k němuž se neinformovaně připojil i premiér Babiš, předtím v Bavorsku slibující premiéru Söderovi poklidný průběh akce.
Čtěte také
Přesto se koalice ve snaze vydat stanovisko Sněmovny proti setkání v Brně Deklarace hned na začátku textu dovolává. Debata o tom, kdo co před válkou a po válce začal a kdo co udělal nebo neudělal, kterou spustil Tomio Okamura a kterou demagogicky dokázal rozšířit na tisíciletý boj s Němci, kteří nás dějinně utlačují, je přitom v Deklaraci jasně vyřešena.
Němci berou vinu za válku a zabíjení nevinných, Češi uznávají, že se po válce chovali podobně násilně a na základě kolektivní viny se dopouštěli zločinů, které pak sami zákonem vyjmuli z dosahu spravedlnosti. Na tom těžko něco změní nacionalistické emocionální kampaně SPD a dalších vládních stran, které se rády na uměle vyvolávaných emocích svezly.
Tlak vytvořený touto manipulací bohužel neunesl ani Andrej Babiš, který Okamurovu nebezpečnou hru s dějinnými resentimenty svázanými v Deklaraci ochotně přijal.
Čtěte také
Němci si podle premiéra nedokážou představit, jak je tato věc pro Čechy, zejména ty starší, citlivá. Ale umí: Okamura by mohl Babišovi vyprávět, jak to prožívá Alice Weidelová, jeho přítelkyně a šéfka Alternativy pro Německo (AfD), která na rozdíl od sudetských Němců neslaví porážku nacistického režimu, protože je to pro ni bolestně ponižující.
Ostatně totéž by se mohl Babiš dozvědět od Václava Klause, který jako dnešní patron Motoristů jezdí AfD podporovat na různé mítinky a konference, ale rovněž od svého německy mluvícího přítele v patriotistické frakci, šéfa Svobodných v Rakousku Herberta Kickla. Jeho strana je podobně jako AfD pro zrušení Benešových dekretů a nacistickou minulost také bere jako jistý důvod k hrdosti.
Čtěte také
Okamura s Babišem i Motoristy padli do pasti vlastní politické manipulace, která nevyvolává jen zlou krev a zbytečné konflikty, ale hlavně ničí, co se v urovnávání vztahů s Němci v minulosti povedlo.
Babiš v této věci selhal ve všech směrech, což je evidentně dáno tím, že si o vzájemném připomínání bolestné minulosti nemyslí vůbec nic, takže je schopen kdykoliv stát na jakékoliv straně, bude-li to pro něj právě výhodné.
Česko má smůlu, že nyní potřebuje stát po boku šiřitele čisté antiněmecké nenávisti Okamury, který naneštěstí reprezentuje český parlament. Babiš se přimknul k té nejhorší demagogii, a přitom on i Okamura spolupracují s lidmi, proti nimž tu dějinně bojují.
To nejhorší, co se v politice může stát, je to, když ji dělají lidé, kteří si ve skutečnosti o ničem nic nemyslí a pouze nasávají atmosféru a ždímají témata s největším emotivně-volebním potenciálem. Jestli se v něčem Okamura s Babišem a s Motoristy shodnou, pak v tomto. Ke škodě české společnosti, kterou pak ovládají pudy a předsudky, které umí politika poznání snadno svázat a podchytit.
Sebevědomí, ani to národní, se nerodí z hýčkaného pocitu ublíženosti, na němž pracuje dnešní vládní koalice, nýbrž ze sebereflexe a ochoty vidět se takoví, jací jsme byli a jací jsme. Vědění a rozumný sebezpyt je síla, nakonec i ta národní.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
