Jan Macháček: Kdo může za brexitový zmatek

Brexit
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Brexit

Když se dva lidé rozvádějí, jen málokdy se stane, že si řeknou: můžeme za to oba stejným dílem. K chybě, omylu i vině jsou třeba dva.

Přitom takové přiznání je většinou také předpokladem toho, že se ti lidé nebudou soustředit na výčitky a rafinované pomsty, ale rozumně se domluví na penězích i péči o děti.

Jan Jůn: V britském parlamentu začíná poslední bitva o premiérčinu brexitovou dohodu

Brexit

Tentokrát jsou slova jako „klíčové“ či „rozhodující“ opravdu málo výstižná.

Když se na Evropskou unii a Británii dívá někdo zvenčí, s odstupem a zdálky, třeba z Kanady nebo Japonska nebo třeba z Měsíce, učiní dnes podobný závěr – pokud se tyto dvě entity nejsou schopny domluvit na rozvodové smlouvě, selhaly a selhávají elity EU i Británie.

Ukázuje se, že nemají dostatečnou intelektuální, politickou a diplomatickou kapacitu, dohodnout se na něčem oboustranně rozumném. Na obou stranách chyběla vize, představivost, leadership. Takhle to asi ohodnotí s odstupem i historie. Kdo za to všechno může víc? S tím na historii nechoďte. Tam nejspíš bude zapsáno, že za to mohou oba.

Zmatení, emotivní a hysteričtí Britové

Tvrdý brexit by byl pro Česko velkou ranou. Současná krize je totální selhání politiky premiérky Mayové, tvrdí europoslankyně

Europoslankyně Dita Charanzová (za ANO)

„Příběh brexit“, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie, nekončí. Premiérka Theresa Mayová totiž zrušila klíčové hlasování o dohodě v britském parlamentu a znovu pojede do Bruselu.

EU se provinila tím, že přestala být pro Brity přitažlivá, a to i v rámci udržení svazku z rozumu. Britové jsou zase vinni tím, že po desetiletí nechali vyrůstat na svém těle odpudivý nádor bulvárního tisku, který je na ostrovech jednoznačně ten nejodpornější na světě. Ten bulvární tisk jim také lhal on tom, jak se budou bez Evropské unie mít.

Jenže to je tak jediné. Bez historického odstupu, v pěně dní či „teď a tady“ se nám ale jeví jako nepoužitelná Británie.

EU se do ničeho Britům nepletla: nestranila a nefandila brexitérům, tvrdým brexitérům, ani zastáncům setrvání v EU. Neříkala Britům, co mají chtít a nechtít, do ničeho je netlačila.

Filip Nerad: Britský boj o brexit

Brexit

V roce 1922 vypukla v Irsku kvůli dohodě s Londýnem bratrovražedná občanská válka. O 96 let později je kvůli dohodě ve válce sama Británie. Naštěstí ne v té opravdické, ale v politické.

Učinila velké ústupky v tom, že Británie mohla zůstat v celní unii a přitom si sama hlídat migraci a dojednávat smlouvy s třetími entitami. Brusel tedy umožnil ono pomyslné vyzobávání třešní, o kterém původně říkal, že je nepřípustné.

Po celou dobu si Brusel odpustil mentorování Britů nebo nějaké dvojsmyslné naznačování, že budou moci hlasovat znovu a tentokrát správně. Pokud existuje klišé o chladných Angličanech, tak jsou to dnes Britové, kdo je zmatený, emotivní a hysterický. 

Takže momentálně platí – i když se historické spoluviny nezbavíme – že Britům prostě nerozumíme, my nevíme, co vlastně chtějí.  Bylo by pro nás jednodušší, kdyby Britové přišli s premiérem, který je pro tvrdý brexit bez dohody a jasně a nadšeně za ním stojí. A nebo s premiérem, který chce odchod Británie jednoznačně zastavit.

Jan Macháček připomněl počátek finanční krize

Všechno to mezi se jeví momentálně jako neprůchodné. A my na kontinentu – jak říkají Britové – tomu nerozumíme. Možná je nejvyšší čas soustředit se tedy na rychlé a operativní mikrodohody či minidealy, které pro obě strany alespoň trochu změkčí blížící se tvrdý brexit.