Petr Janyška: Francouzské volby může vyhrát krajní pravice
Francii brzy čeká první kolo parlamentních voleb. Celá země horečně diskutuje, probírají se nejrůznější, doposud nepředstavitelné scénáře. Tentokrát půjde opravdu o hodně, dokonce možná o přestavbu celého francouzského politického systému. A možná poprvé v poválečných dějinách by mohla zvítězit krajní pravice a tudíž chtít sestavit vládu.
Jedna věc je jistá: prezident Macron přijde o svoji dosavadní relativní většinu v parlamentu a jeho strana spadne mezi ty malé. A on sám nesmírně oslabí a není vyloučeno, že bude tlačen k demisi, ač dnes rezolutně tvrdí, že zůstane do konce svého mandátu za tři roky. Takový výsledek je to poslední, co si představoval.
Čtěte také
O parlament bojují čtyři formace, přičemž dvě jsou prakticky hegemony: krajně pravicové Národní sdružení, které má dnes v průzkumech spolu s několika menšími silami téměř 40 procent, a kartel čtyř levicových stran zvaný Nová lidová fronta s 27 procenty. Až daleko za nimi pokulhává koalice promacronových centristů s 20 procenty, a zbytek z okleštěné, rozhádané klasické pravice Republikáni s 10 procenty.
Z Paříže viděno se zdá téměř s jistotou, že Národní sdružení se stane první silou nového parlamentu a že do absolutní většiny mu bude možná scházet jen pár desítek křesel. V takovém případě se ale jeví vyloučeno, že by některá ze tří zbývajících formací šla s krajní pravicí do koalice.
Čtěte také
A to platí i pro opačný případ, že by se první formací stala levicová Lidová fronta. Obojí by znamenalo, že by nebylo možné sestavit většinovou vládu a pravděpodobně ani menšinovou, a že by začal chaos. Pro Macrona by to znamenalo dostat se z dnešního bláta do louže.
Jiný volební systém než český
Předpovídat výsledek voleb je ve Francii dnes velmi obtížné. Proč? Protože se tam volí dvoukolovým většinovým systémem, jaký známe z našich voleb do senátu. V každém z 577 okrsků se volí jeden člověk, nikoli kandidátní listina, a bude záležet na tom, kdo to konkrétně bude.
Rozhodovat se bude většinou až ve druhém kole, a tam bude mj. otázkou, komu dá hlas centristický volič, pokud bude mít na výběr jen mezi kandidátem krajní pravice a levicového kartelu. Anebo ve druhém kole už volit nepůjde, protože obě jména budou pro něj nepřijatelná, což je dnes dost často slyšet.
Čtěte také
Levicový kartel postavil svoji strategii na konceptu, že je jedinou hradbou proti krajní pravici. Je to ale velice heterogenní uskupení s nerealistickým ekonomickým programem, zahrnuje jak centristy ze socialistické strany, pro středového voliče přijatelné, tak velmi radikální tváře z okruhu Jeana-Luca Mélenchona, pro centristického voliče nepřijatelné.
Mélenchon najel poslední dobou na neskrývaný antisemitismus, do domácí politiky vnáší konflikt v Gaze a snaží se tak sebrat hlasy u muslimského obyvatelstva. Kritizují ho i mnozí uvnitř lidové fronty a vyzývají ho, aby se držel v pozadí.
Francouzské volby nás ale mohou inspirovat v jednom. Přestože předvolební horečka stoupá, Paříž ani země nejsou oblepeny volebními plakáty, nenajdete je na žádném poutači kolem silnic nebo dálnic.
Pouze před volebními místnostmi stojí plechové tabule jednotného rozměru a každý kandidát má vyhrazenu jednu pro svůj plakát. Je na to zákon. Neumíte si představit, jak to je osvěžující, chodit městem bez všudypřítomných politických hesel a tváří. Praze a vůbec nám doma by to taky slušelo.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
