Karel Barták: Chabé výsledky klimatické konference v Baku

Vyspělé země se zavázaly, že budou pomáhat těm chudým – do roku 2035 a částkou 300 miliard dolarů ročně. Proto, aby i ony snižovaly emise skleníkových plynů, aby měly prostředky na odstraňování škod způsobených výkyvy počasí a na prevenci budoucích, stále častějších klimatických katastrof.

Čtěte také

Karel Barták: EU je na COP29 ve složitém postavení útočníka i obránce

Při bližším ohledání se ukazuje, že ona suma, bratru 7,5 bilionů korun, není zase tak úplně velká ani úplně jistá. Chudé země se hlasitě rozhořčovaly, že je to jako nic a že potřebují mnohem víc, pokud mají účinně přispět, aby se planeta ohřívala pomaleji.

Vadilo jim také, že závazek je formulován mlhavě: Není přesně stanoveno, kolik z toho budou granty a kolik úvěry, co přijde z veřejných peněz a jaký příspěvek se očekává od soukromého sektoru, který je logicky vždycky nejistý. „Je to optický klam,“ vykřikoval na závěrečném sezení zástupce Indie.

Víc než dnes

Přesto je 300 miliard víc než 250 miliard, o kterých se mluvilo ještě v pátek. A víc než 100 miliard, které vyspělé státy dávaly – aspoň na papíře – až dosud.

Čtěte také

Peníze na snížení emisí ať dají i investoři. Sama Evropa to nezvládne, tvrdí šéf delegace na COP29

Například státy Evropské unie včetně Česka poskytly loni skoro 29 miliard eur, které pomohly zmobilizovat dalších 7 miliard od soukromých firem.

Znamená to ovšem, že zbývajících zhruba 65 miliard mělo teoreticky přijít odjinud, zejména ze Spojených států. Takže – pokud zvolený americký prezident Donald Trump opustí klimatická jednání OSN, bude Evropa muset pořádně přidat. To byl také jeden z důvodů, proč se Evropanům nechtělo v Baku do žádných velkých slibů.

Nejistota svazuje ruce

Povedlo se nicméně aspoň trochu rozkolísat země, které si hrají na rozvojové a přitom jsou už dávno bohaté – ano, jde o Čínu, Singapur, Jižní Koreu, Saúdskou Arábii a další ropná mocnářství Perského zálivu. Nejenže nebudou už žádnou pomoc dostávat, ale měly by ji samy poskytovat.  

Čtěte také

Petr Šabata: Klimatická konference v Baku a české couvání před budoucností

K posunu pomohla studie prestižní publikace Carbon Brief, podle které Čína ve znečišťování na svém území historicky od roku 1850 předstihla loni všech 27 zemí Evropské unie – sotva se tak může domáhat kompenzací za minulost.

Pevná pravidla se však stanovit nepodařilo – jen nejasný příslib, že i tyto nově bohaté země se tak nějak do globálního úsilí zapojí.

COP29 v Baku byl bohatý na paradoxy. Vedle těch už zmíněných se vyznačoval i tím, že zatímco delegáti států jednali o ochraně klimatu, podepisovali ázerbájdžánští magnáti kontrakty na dodávky plynu a ropy s protějšky z celého světa.

Jako vždy byly bohatě zastoupeny nadnárodní těžařské společnosti, které ovšem svou „image“ dnes obvykle pokrytecky vylepšují podporou obnovitelných zdrojů, což jim organizace na ochranu klimatu mohou sotva prvoplánově vyčítat.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Například prezident americké ropné společnosti Exxon v Baku naléhavě veřejně žádal Donalda Trumpa, aby neodstupoval od Pařížské dohody. Nelíbí se mu, že by tím Spojené státy přišly o možnost ovlivňovat světovou klimatickou debatu.

Takže – v této globální debatě nejde jen o zpomalení oteplování, ale také o byznys a o politiku. Z tohoto hlediska byla konference v Baku standardní. Vlk se sice nepřežral, ale koza zůstala také skoro celá.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz