Petr Šabata: Klimatická konference v Baku a české couvání před budoucností

Připomíná to americký profesor Andrew Hoffman, když mluví o komunikaci klimatické změny.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Klima a přírodní katastrofy v zajetí ideologie

Ano, podobně cynicky jako kdysi tabákové firmy se nyní chovají politici – včetně těch českých ve vládě i v opozici – ke klimatické změně. Vědecké poznatky ukazují a veřejné mínění v Česku uznává, že klimatická změna existuje, že ji má na svědomí člověk a že je potřeba jí čelit, a to rychle. Dokládá to nejen velký průzkum Českého rozhlasu z roku 2020, ale i nedávné zevrubné šetření České klima 2024 Institutu 2050.

Více než dvěma třetinám je jasné, že emise, které vypustíme dnes, ovlivní to, v jakém světě budou žít naše děti, a 58 procent je přesvědčeno, že ochrana klimatu je příležitost změnit náš život k lepšímu. Přes 80 procent lidí v Česku si přeje, aby jim politici lépe vysvětlili, jaké kroky v ochraně klimatu plánují.

Česká republika se spolu s dalšími státy v pařížské dohodě v roce 2015 zavázala, že udrží oteplování planety pod úrovní 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předprůmyslovým obdobím. A proto omezí vypouštění skleníkových plynů na polovinu do roku 2030 a úplně v 50. letech.

Čtěte také

Karel Barták: EU je na COP29 ve složitém postavení útočníka i obránce

Ovšem před pár dny meteorologická služba EU Copernicus informovala, že letošní rok bude nejteplejším v historii měření a prvním rokem s teplotou o více než 1,5 stupně vyšší než v předindustriálních časech. A program OSN na ochranu životního prostředí upozorňuje, že i při dodržení současných klimatických závazků průměrná globální teplota míří k nárůstu o 2,6 stupně.

Nezájem o budoucí generace

Neměl by to být důvod k vážnému znepokojení? Ne ke strašení, ale hledání lepších řešení? Jinak přece příští generace dostanou planetu ve stavu, kdy ji budou ničit ještě větší sucha, rozsáhlejší záplavy a další extrémy a kdy budou čelit opravdu masivní migraci z neobyvatelných částí světa. Jenže politika se vydala opačným směrem, zařadila zpátečku.

Čtěte také

Zdroje klimatických dezinformací? Lokální fosilní průmysl, odpor k regulacím a proruská propaganda, míní sociolog Pecka

Dokládají to nejen neslané nemastné výsledky právě skončené klimatické konferenci OSN v Baku.

Premiér Petr Fiala před cestou na konferenci popsal českou pozici takto: „Musíme se zabývat dopady klimatických změn, ale současně mít na paměti hospodářský růst, konkurenceschopnost Evropy, životní úroveň občanů."

Favorit příštích voleb do sněmovny, Andrej Babiš, mluví o evropském Green Dealu rovnou jako o „zeleném šílenství“.

Podle zmíněného letošního průzkumu si přitom 44 procent lidí myslí, že Česká republika by měla snižovat své emise poškozující světové klima bez ohledu na to, zdali je budou snižovat i ostatní země (proti je 22 procent), v roce 2020 to byly dokonce dvě třetiny.

Petr Šabata|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Dělají-li politici chabou klimatickou politiku (vláda Petra Fialy), případně ji plánují de facto zrušit (Andrej Babiš), chovají se pokrytecky. Protože neříkají B – že jim nezáleží na kvalitě života dalších generací. Že mají všechna data o klimatické změně a že dokonce po nich žádá efektivní řešení velká část společnosti, ale oni upřednostňují vlastní prospěch a zajímají je jen hlasy v příštích volbách a získání moci. Jak budou jednou žít dnešní třicátníci a jejich děti? Nezájem.

Přesně jako ty tabákové firmy v USA v minulém století.

Autor je šéfredaktor deníku Právo