Peníze na snížení emisí ať dají i investoři. Sama Evropa to nezvládne, tvrdí šéf delegace na COP29

Spojené státy americké odstoupily od Pařížské klimatické dohody už za prvního prezidentství Donalda Trumpa. Krok potom zvrátila administrativa Joea Bidena, nyní se ale očekává, že Trump od dohody odstoupí znova. Jaký vliv tohle na konferenci může mít? Trump zpochybňuje jak samotnou změnu klimatu, tak i opatření na jeho ochranu. 

Určitě se to do jednání promítne. Na druhou stranu bych nebyl fatalistický. Je třeba říct, že v roce 2016, po prvním zvolení Trumpa, byla v Americe řada byznysů, bank a finančních institucí, které chtěly pokračovat v dekarbonizační strategii nezávisle na tom, co dělala federální vláda. 

Čtěte také

Projekt České klima. Jak se liší Češi v přístupu k otázkám ochrany přírody?

Amerika je federace států a tyto jednotlivé státy mají v systému emisního obchodování daleko přísnější cíle než federální vláda. 

Navíc prezident Joe Biden spustil známý zákon IRA, Inflation Reduction Act, což je spíše plán dekarbonizačních investic. Jsou tam daňové pobídky, garance za komerční úvěry. To z velké části zůstane platit. Myslím, že to budoucí prezident Trump možná oseká, ale nebude mít sílu to úplně zastavit. 

Soukromí investoři

Hlavním cílem letošní konference COP29 je financování zelené transformace v rozvojových zemích. Představitelé států Evropské unie, tedy i Česko a vy sám, budou na konferenci prosazovat, aby se na tom víc podíleli soukromí investoři. Jak toho chcete docílit? 

Financování bude velkým tématem. Historicky tu jsou nastavená pravidla, podle kterých i velcí emitenti, kteří už nejsou chudé země, jsou nadále ve škatulce rozvojových zemí. To jsou státy jako Čína, Katar nebo Jižní Korea a Singapur.

Povede se debata o tom, jak navýšit financování, kdo všechno má platit a jakým způsobem k tomu „napákovat“ soukromé prostředky.

Může to fungovat podobně jako některé programy v České republice, kde žadatelé dostávají 30 až 40 procent dotaci na energeticky úspornou renovaci svého domu, čímž sníží emise. Ale zbývající peníze jsou soukromé a zapojí se do toho banky. 

Na podobném principu by to mohlo fungovat i na celostátní úrovni, kdy můžeme veřejné prostředky „napákovat“ na potřebnou výši. 

Čtěte také

Češi mají rádi malebnou krajinu a chtějí chránit klima. O Green Dealu ale pochybují, říká Krajhanzl

Není ale tahle pozice – aby se na financování zelené transformace v rozvojových zemích víc podílel soukromý sektor a aby se začala podílet i Čína – výmluvou, proč na financování nedá víc peněz Evropská unie? 

Evropská unie dává asi 30 až 35 miliard euro ročně, naposledy to bylo 36 miliard (přes 900 miliard korun). To nejsou malé prostředky. 

Ale sám dobře víte, že hlavní vyjednavač letošní konference COP29 říká, že aby se transformace zvládla v rozvojových zemích, tak je potřeba řádově víc prostředků. Mluvil o bilionech dolarů.

Ano, to číslo je desetkrát až patnáctkrát větší než stávajících 100 miliard dolarů ročně (okolo 2,5 bilionu korun). 

Uvidíme, jak to bude realistické. Evropa to samozřejmě sama nezvládne. Je potřeba zapojit i ostatní země a soukromé investory. Ale důležitá je také transparentnost, aby ty peníze směřovaly do zelené tranzice a adaptovanosti zemí na změnu klimatu, protože to je problém.

Některé země na jednu stranu řeší zelenou tranzici a na druhou stranu už pociťují dopady změny klimatu.

Vůle a závazky

Co říkáte na častý argument rozvojových zemí, že na jejich zelené transformaci by se měl podílet především Západ. Protože Západ, a to je fakt, je historicky odpovědný za většinu emisí oxidu uhličitého. 

To je samozřejmě pravda a já osobně s tímto argumentem souzním. Na druhou stranu je potřeba se podívat na realističnost tohoto vyjednávání. 

Čtěte také

Energetická náročnost umělé inteligence zatěžuje klima. Potřebujeme ekologickou rovnováhu AI

Nejsem úplně velký optimista a fanoušek mezinárodních vyjednávání. Na druhou stranu nemáme lepší proces ani lepší fórum, které by mohlo dosáhnout celosvětové shody. Klima má Zeměkoule jen jedno.

Dobré je, že nezávisle na mezinárodním procesu jsou přínosy jednotlivých dekarbonizačních opatření už v zemích vidět. Vezměme si Evropu. Pokud snížíme emise coby čistý dovozce fosilních paliv, tak je to pro Evropu vlastně odpoutání se na dovozu. A to má další přínosy. Dekarbonizační investice podpoří ekonomu. 

Znamená to, že je tady vlastní zájem některých západních států to realizovat nezávisle na světové dohodě. Druhou věcí je, k čemu jsou schopny se mezinárodně zavázat. 

Mezinárodní pravidla

Konference by se také měla věnovat celosvětovým pravidlům obchodování s emisními povolenkami. Jaký výsledek jednání byste považoval v tomto ohledu za úspěch? 

Samozřejmě nastavení toho systému. Je to známý článek 6 Pařížské dohody. Obdobný článek v Kjótském protokolu, který pro Českou republiku znamenal přínos 20 miliard korun. Z toho se financovaly první investice do Zelené úsporám.

Ale nejsem teď schopen odhadnout, kam konference dospěje. Úspěch by samozřejmě bylo nastavení pravidel toho, jak by měl mezinárodní systém obchodování začít fungovat.  

Dorazí na konferenci do Baku i ministr životního prostředí a váš šéf Petr Hladík (KDU-ČSL)?

Plán, že dorazí, je. Do kalendáře mu nevidím, ale pan ministr to považuje za důležitou agendu jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Podle předpokladů by dorazit měl.