Petr Janyška: Horečná nejistota předvolební Francie
Macronovo rozhodnutí z neděle vypsat v kratičkém termínu volby vyvolalo v zemi konsternaci a mezi politiky velkou nervozitu, horečnou činnost a všemožná jednání. Do neděle 16. června, kdy vyprší lhůta k zaregistrování kandidátů, se může stát ještě leccos. A každý den přináší tolik nového, že by bylo marné chtít od průzkumů veřejného mínění odpověď na otázku, kdo má jakou šanci volby vyhrát.
I když si ji dnes s velkou úzkostí klade každý Francouz. Jestli jsou nějaké volby ve Francii skutečně historické a můžou změnit běh dějin, budou to tyto.
Čtěte také
Přitom na žádné nebylo tak málo času a žádné se nekonaly v tak nejisté atmosféře. Strany dostaly pouhý týden na to, aby představily kandidáty do 577 volebních okrsků. Přitom tenhle proces trvá běžně měsíce, kdy se vymýšlí, koho kam nasadit, který okrsek bude nejvhodnější. Na samu kampaň budou necelé dva týdny, nebude tedy v podstatě žádná.
Protože tyto volby budou prakticky referendem o tom, zda nechat u moci politický model, jaký představuje Emmanuel Macron a jeho strana, nebo zda se vláda dostane do rukou pravicového extrému strany Marine Le Penové.
Čtěte také
Rozložení sil dnes vypadá tak, že Macronovi lidé hledají ad hoc spojence, z větší části u pravicových Republikánů, ale také u umírněné levice. Zatím nic definitivního nepředložili, mnoho jednání běží na úrovni s jednotlivými poslanci, nikoli s vedením stran. Sám Macron se jednání neúčastní, kampaň vede mladý premiér Gabriel Attal.
Nejdál zatím došla levice, její čtyři hlavní strany se spojily do tzv. nové lidové fronty (což je narážka na lidovou frontu z 30. let, pro Francouze ikonický název, kdy se levice poprvé dostala na chvíli k moci). A ve čtvrtek levice představila svůj program.
Pro nás je důležité, že je v něm bezpodmínečná podpora Ukrajiny, odsouzení Hamásu a podpora Evropské unie. Touto překvapivě rychlou dohodou vyslala levice signál, že je schopna se racionálně dohodnout a nabídnout program.
Pravděpodobný konec historické pravice
Zcela jinak působí tradiční pravice Republikáni, která se nejspíš těmito volbami rozpadne a ve své dnešní podobě zanikne.
Čtěte také
Před pár dny proběhl ve vedení této strany puč, kdy předseda Eric Ciotti sám o své vůli oznámil, že budou spolupracovat s Le Penovou a zabarikádoval se v sídle strany, její vedení s ním nesouhlasilo a vyloučilo ho, on to nepřijal a naopak dal záležitost k soudu a ten vyloučení zneplatnil.
Část Republikánů teď podpoří Macronovy kandidáty, část bude chtít zachovat vlastní identitu, půjde samostatně a získá pár desítek mandátů a část se spojí se stranou Le Penové. Obrázek, který z toho má veřejnost, je naprostý zmatek.
A pak tu je Národní sdružení Marine Le Penové, které pluje na vlně svého velkého vítězství v evropských volbách. Nemá ovšem sebemenší zkušenost s vládnutím, nikdy nemělo žádného ministra. Má k dispozici jen pár starostů a místních radních plus několik expertů.
Podnikatelské kruhy se už teď bojí, co by přišlo, kdyby se dostala tato extremistická, zjevně proputinovská síla k vládě. Byl by to vpád naprostých amatérů opojených vlastním vítězstvím a novou mocí. Její předseda, mladičký Jordan Bardella, už ale mluví o křesle premiéra.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
