Petr Janyška: Polsko má dva hlavní prezidentské kandidáty
Před rokem se v Polsku stal malý volební zázrak, jehož význam je u nás stále nedoceněný. Ve světě, kde vrchu nabývají populističtí demagogové – ať je to v USA, Maďarsku, na Slovensku a jinde –, Poláci ukázali, že je možné je porazit a že dnešní svět se nemusí fatálně ubírat směrem k autoritářství. Koalici Donalda Tuska se tehdy podařilo ve volbách odsunout od moci Jaroslawa Kaczyńského a jeho stranu Právo a spravedlnost (PiS), kteří vládli už osm let.
Toto vítězství Tuskovy koalice s sebou přineslo enormní očekávání svobodomyslných změn, zvlášť mezi ženami a mládeží. Jenže nastoupilo určité zklamání.
Čtěte také
Proč? Protože ač má dnešní vládní koalice v parlamentu slušnou většinu, PiS má ve hře stále silného hráče, prezidenta Andrzeje Dudu. Ten prakticky všechny vládní návrhy zákonů, které by změnily situaci, systematicky vetuje a koalice nemá dost poslanců na to, aby ho přehlasovala.
Duda se chová nikoli jako nestranná hlava státu, ale jako čistě stranický politik, který hraje za PiS a s vládou vede zákopovou válku.
Proto je klíčové, kdo bude už v květnu zvolen příštím prezidentem. Buď člověk, který bude se současnou vládou spolupracovat a umožní jí, aby konečně spustila proud reformních změn, nebo vyhraje kandidát Kaczyńského a země bude dál v klinči.
Trzaskowski nebo Nawrocki
Minulý víkend Tuskův i Kaczyńského tábor určily svého prezidentského kandidáta. Každý ovšem jinak. Tuskova Občanská koalice si zorganizovala primárky, ve kterých její členové zvolili tříčtvrteční většinou dosavadního primátora Varšavy Rafała Trzaskowského. Proti němu kandidoval ministr zahraničí Radosław Sikorski.
Čtěte také
Volby proběhly v džentlmenském duchu, bez urážek a podpásovek, Sikorski ihned vyjádřil vítězi do nadcházejících voleb plnou podporu.
Strana PiS postupovala jinak. Od začátku bylo jasné, že kandidátem bude ten, koho vybere Kaczyński, tak jak to celou dobu v té straně funguje.
A Kaczyński se nakonec z taktických důvodů rozhodl nikoli pro člena své strany, ale pro nepolitika, který je ovšem věrným stoupencem jeho národovecké ideologie: pro historika Karola Nawrockého, kterého Polákům představil jako tzv. občanského kandidáta.
Průzkumy totiž ukazovaly, že liberál Trzaskowski by kteréhokoli politika strany PiS porazil.
Dvě těžké váhy
Polsko tak bude mít do voleb prezidenta na výběr kromě několika dalších jmen dvě těžké váhy. Buď Rafała Trzaskowského, primátora hlavního města, který se ucházel o prezidentský post už před čtyřmi lety a jen o fous nevyhrál.
Politika s mezinárodní zkušeností, bývalého poslance, ministra pro digitalizaci, náměstka ministra zahraničí, který hovoří několika jazyky a je jasným liberálem, co se týče práv žen, sexuálních menšin i ekologie.
Nebo Karola Nawrockého, který nikdy nepůsobil ani v politice ani ve státní správě, má ale v zádech PiS a Kaczyńského. Ten ho před lety dosadil na místo ředitele Muzea 2. světové války a potom ho nechal zvolit ředitelem Institutu paměti národa, obdoby našeho Ústavu pro studium totalitních režimů, který PiS pro své účely zpolitizoval a použil k útokům mj. na Lecha Wałęsu.
Pokud tedy nepřijde nějaké překvapení, Polsko zažije střet mezi proevropským liberálem a národoveckým konzervativcem, který se rád ohání slovy o víře a o církvi.
Autor je publicista a bývalý diplomat, autor knihy Polsko vejpůl
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
