Petr Fischer: Politika věčného vracení, politika joja

Politika připomíná dětskou hračku známou jako „jojo“: sem/tam, sem/tam, dolů a nahoru, ode mě a ke mně. Přesně tak, jak si malé dítě ve Freudově proslulé interpretaci přitahuje své rodiče, kteří plní jeho touhy přesně tak, jak potřebuje. Jen v tomto případě je v pozici dítěte prezident Trump, plní si svá přání, a dělá si se svými voliči, co chce.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Proč je těžké vládnout v 21. století?

Kdo by něco takového nechtěl? Je to sen politika, ostatně dominantní figura české politické scény Andrej Babiš to posledních deset let dělá stejně. Sem, a pak tam, a zase sem a tam.

Zavedli nové důchody – zrušíme je, říkal Babiš v jednotě s ČSSD po nástupu do své první vlády, a stalo se. Zrušíme důchodovou reformu, říká dnes, kdy ji konečně schválila Fialova vláda.

I Fiala má na kontě své rušení: zrušíme EET, které obtěžuje živnostníky, řekl před volbami dnešní premiér, i když si už živnostníci dávno zvykli a opatření mělo i svůj pozitivní fiskální efekt. A tak se stalo. EET skončilo. Zavedeme znovu EET, říká dnes ANO, a slibuje lepší boj s daňovými úniky.

Politika je teď reakce na reakci

Politika je dnes akce a reakce, vlastně spíše reakce na reakci, nic víc, přičemž není úplně jedno, co se ruší. Ruší se totiž téměř vždy symboly vlády protivníka, které na sebe nabalují emotivní energii.

Čtěte také

Petr Fischer: Svět je krvavá a vlídná realita Pulp Fiction

Freudovsky řečeno: Ruší se toky energií v komplexech, které dokážou pohnout společností. Není to vždy rušení z přesvědčení, ale vždy hra s veřejným míněním, které přináší hlasy. Hra, která se musí hrát, protože vítězství jinak není možné. Politika, která mění věci, protože to je potřeba, to nedokáže.

Amerika odstoupí od Pařížské smlouvy, ale zelená politika v Americe pojede dál. Elektroauta, solární panely, nové topení, nic z toho nezmizí, jen USA oficiálně nebudou tlačit na cílová čísla a závazky.

Důchodová reforma v Česku se nevrátí zcela zpět, to si ani nová vláda, ať už bude Babiš spojený s kýmkoliv, nemůže dovolit, kumulovaný schodek by všem přerostl přes hlavu. Politické jojo nakonec vyčerpává všechny a mizí energie, kterou by politici potřebovali k vymýšlení a schvalování skutečně potřebných věcí, na nichž se shodne politická většina.

Konsensus není sprosté slovo

Existují země jako Dánsko, kde 80 procent zákonů dostává více méně podporu většinové politické scény. Konsensus není sprosté slovo, pokud je to konsensus v zájmu lepšího života většiny, nezlobí se nikdo.

Petr Fischer|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Česko možná Dánsko a podobné země obdivuje, jejich bohatství i soudržnost, politici si už ale nevšímají, jak silná dlouhodobá shoda na základních věcech ve společnosti tam panuje.

Jojo je milá hračka, do politiky ale nepatří. Ta je na tom totiž jako čas. Neustále nutně míří do budoucnosti – i když se politici pracující s nostalgií „zlatých časů“ snaží vytvářet iluzi, že šťastné návraty do minulosti, a ke starým zavedeným pořádkům, jsou možné.

Má být, bude líp, protože s námi už líp bylo. Sem/tam, sem/tam, sem/tam…     

Autor je komentátor časopisu Euro