Jan Fingerland: Multietnická Británie vrávorá, ale nepadá

Výtržnosti v několika britských městech odstartovala zpráva, podle které měl syrský azylant zavraždit tři děti. Později se ukázalo, že k vraždě došlo, ale pachatelem byl britský rodák rwandského původu, pravděpodobně nikoli muslim.

Čtěte také

Iva Pekárková: Kdo za to může?

Dezinformaci šířil web spojovaný s Ruskem, a převzal ji i protiislámský aktivista Tommy Robinson. Jenže nepokoje už propukly a policii se nedařilo je zastavit, protože vraždy byly evidentně jen rozbuškou doutnajícího problému.

Cizinec a našinec

V zásadě se objevily tři fenomény. Zaprvé protesty nebo i násilnosti ze strany bílých Britů. Část z nich měla zakryté tváře, část na sobě měla symboly různých krajně pravicových organizací. Během některých z výtržností byli napadáni lidé snědé pleti, dvě mešity a také hotel, v němž měli být ubytováni žadatelé o azyl.

Čtěte také

Války, dekolonizace i brexit. Velká Británie si od otevření Royal Albert Hall prošla mnohým

Mnozí účastníci ovšem v rozhovorech s novináři rozhořčeně odmítali nařčení z neonacismu, označovali se za obyčejné pobouřené lidi, kterým úřady nenaslouchají, a kteří mají pocit, že ztrácejí svou rodnou zemi.

Jiným fenoménem byly „protipochody“ britských antifašistů, kteří v některých případech přečíslili údajné fašisty. A v neposlední řadě to byly hojně medializované akce mladých mužů, pravděpodobně muslimů z rodin z jižní Asie, kteří na ulicích s i noži v rukou ukazovali svou sílu a příležitostně napadali ty, které považovali za anglické nacionalisty.

Pro Británii nejde o zcela novou situaci. První rasové nepokoje poprvé propukly už v roce 1919, když se muži vraceli z války do pracovního procesu, a narazili na přistěhovalce s černou nebo snědou pletí. V roce 2011 se zas odehrávaly potyčky mezi policií a mladíky z menšinových etnik poté, co byl při zásahu zabit mladík černé pleti.

Čtěte také

Britové považují brexit za selhání, návrat do Evropské unie ale není téma, popisuje novinářka

Tehdy zemřelo pět lidí, ale vše se podařilo utlumit za pět dnů, zatímco nyní se nezdá, že by se situace jednoznačně uklidňovala, i když už byly pozatýkány stovky lidí a premiér mluví o tom, že pachatelé násilností budou čelit trestům vězení natvrdo. Nové je také to, že od 30. let nebyla takto veřejně aktivní krajní pravice.

Británie nyní zapáleně debatuje o tom, v co vyústí letošní neklid, a samozřejmě, co je jeho příčinou. Nejčastěji se mluví o příliš velké imigraci, legální i nelegální, zejména příslovečných mladých mužů na lodích. Dosavadní konzervativní vláda čluny nezastavila, ani nedokázala začít s deportacemi odmítnutých žadatelů o azyl.

Problém důvěry

Někteří Britové tedy mají dojem, že jejich úřady ztrácejí kontrolu nad situací. Zhoršující se stav služeb, včetně zdravotnictví, přičítají skutečnosti, že jejich země už na další imigraci nemá kapacitu, a mají pocit, že to oni platí daně, a jiní z nich těží.

Čtěte také

Jan Fingerland: Když dva dělají totéž

Podle průzkumů se dlouhodobě snižuje se důvěra v policii a justici. Rozhořčení bílí Britové z chudších oblastí stejně jako lidé z přistěhovaleckých komunit mluví o tom, že v Británii je dvojí spravedlnost – jen se liší v názoru na to, komu se měří přísněji.

Jiné hlasy zdůrazňují, že dlouhá řada nesplněných slibů dosavadní konzervativní vlády oslabila víru občanů ve stát jako takový, a ještě další dodávají, že se dlouhodobě narušuje vnitro-společenská důvěra. Část komentátorů pak dodává, že rozpad takové důvěry je výsledkem dlouhodobé propagace politiky identit, zprava i zleva, na úkor liberálně formulované společné britské identity.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Paradoxní je, že i když situace s imigrací je vážná, a ilegálních příchozích z neevropských zemí je kolem jednoho milionu, pořád platí, že Británie je v integraci imigrantů v evropských měřítcích úspěšná. Dlouhodobě se také snižuje počet Britů, kteří tvrdí, že podmínkou britské identity je narození v Británii, nyní je to jen asi jedna šestina.

Je paradoxní, že mnozí ministři, úředníci, experti nebo reportéři, kteří se k situaci vyjadřují v televizi a na internetu, jsou evidentně potomky imigrantů. Jsou ovšem příslušníky té zdařilejší části celého příběhu. Z té druhé mají mnozí ostatní Britové strach. Možná větší, než si britské elity zatím připouštěly.

Autor je komentátor Českého rozhlasu