Jan Fingerland: Írán vsadil na Hormuz. Logicky
Nový íránský nejvyšší duchovní vůdce Modžtaba Chameneí vydal ve čtvrtek první prohlášení od svého nedělního zvolení. Vyzval v něm k uzavření Hormuzského průlivu, tedy klíčové cesty pro ropu a zkapalněný plyn z Perského zálivu na širé moře.
Blokáda Hormuzu je vážná zpráva jak pro producenty, tak i jejich odběratele. A samozřejmě i pro Američany, protože úkol ochránit tankery je nyní na nich. A jak se zdá, technicky jde o úkol nad jejich síly.
Čtěte také
Zájemci o dění kolem Íránu se tedy mohli soustředit na dvě věci. Tedy skutečnost, že Chameneí se možná opravdu chopil úřadu, a zvěsti o jeho vážném zdravotním stavu jsou mylné. I když nic zatím není jisté.
A za druhé, na podstatu jeho rozhodnutí. Hrozba uzavření Hormuzu visela ve vzduchu po celé dekády, měla to být íránská pojistka proti napadení. Teď se situace posunula o něco dále – Írán k ní přistoupil, respektive Chameneí prý vydal takový pokyn. Lodě se zatím na trasu nevypravily, proti jsou majitelé i pojišťovny. Riziko je příliš vysoké.
Noha ve dveřích
Zatím není jasné, jestli blokování Hormuzu má spočívat v ostřelování lodí, několik jich skutečně bylo v posledních dvou týdnech zasaženo, anebo v zaminování průlivu, který má na šířku jen několik desítek kilometrů. Američané sice značně poškodili íránské námořnictvo, ale to neznamená, že varianta zničení tankerů, nebo dokonce lodí s vysoce explozivním nákladem stlačeného plynu, není ve hře.
Čtěte také
Země, která Američanům v podobných případech pomáhala, tedy Saúdská Arábie, která jako jeden z mála producentů byla schopna zvýšit těžbu, je nyní sama v situaci, kdy může využívat jen nedostatečně kapacitní ropovody po souši na opačnou stranu Arabského poloostrova. I tam ovšem mohou být lodě ohrožovány jemenskými Húsíi, íránskými spojenci.
Ze strany Íránu, respektive Chameneího, jde zdánlivě o sebevražedný krok, eskalaci situace, v níž Donald Trump hrozí takovým poškozením íránské infrastruktury, které zásadně ohrozí šance Íránu na poválečnou obnovu. Také zvyšuje americkou motivaci Chameneího fyzicky odstranit.
Jenže z jeho strany jde o zcela promyšlený a strategicky naprosto logický tah. Íránský režim ví, že ve válce se Spojenými státy nemůže zvítězit, nemá ani na dosah americké území, pokud nepočítáme spící buňky íránských nebo proíránských agentů na Západě. Musí se soustředit na jiné dvě věci.
Rozděl a čekej
Zaprvé rozdělovat koalici států, které proti Íránu stojí. Arabští producenti ropy jsou nervózní kvůli ostřelování svých měst a letišť, a teď se přidávají i ekonomické obavy – státy jako Saúdská Arábie nebo Emiráty přicházejí o obrovské peníze. Navíc vysoké ceny ropy povedou nevyhnutelně k hospodářským dopadům v celém světě. Vadit budou desítkám dalších zemí, které se obávají inflace a recese.
Druhou částí této strategie je Chameneího hra o čas. Režim samotný, i šíitská kultura, si cení odolnosti, vytrvalosti, snad i vzpurnosti. Chameneí ví, že musí vyzařovat odhodlání vytrvat až do konce, ať už chce být mučedníkem, nebo ne.
A ví, že Trump bude muset nakonec také ustoupit, nebo dokonce udělat vstřícná gesta, včetně snížení sankcí a uvolnění cesty pro íránskou ropu na světový trh. Pokud se tedy íránský režim mezitím nerozloží zevnitř, nebo proti němu Íránci nepovstanou, Chameneí má šanci celou situaci nějak vysedět.
Z vysokých cen ropy se zatím radují Rusové a paradoxně i američtí producenti. Výsledkem může být situace, kdy se íránská ropa vrátí na trh a ceny naopak spadnou na nízkou úroveň. Buď proto, že íránský režim byl svržen, anebo proto, že se mu podařilo přežít a vyvzdorovat si lepší podmínky, než jaké měl před válkou.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
