Jan Fingerland

Válka mezi Hamásem a Izraelem se stala globální otázkou. A tak se o slovo přihlásilo i Rusko. Vladimir Putin se v problému očividně cítí jako ryba ve vodě.

Do Izraele se chystá americký prezident Joe Biden. Asi se dá usoudit, že do jeho odjezdu izraelská invaze do Gazy nevypukne. Co ale jeho cesta znamená?

Pokud se íránský režim něčeho bojí, pak jsou to masové demonstrace. Těch se nejčastěji účastní mladí lidé, nejtypičtěji studenti. Stejná skupina také ráda chodí do kaváren.

Kdo se dívá na Egypt letošního roku, může mít silný pocit, že něco takového už zažil. Stomilionová země je v řadě ohledů tam, kde stála před vypuknutím arabského jara.

Mezi fotografiemi ze zdevastovaného kibucu je jedna, na které je vidět vlajka Islámského státu, kterou tam útočníci zanechali. 

Jaký je postoj Arabů k útoku Hamásu na Izrael? Nepochybně jiný, než převažuje na Západě, i když, jak se ukazuje, je těžké ho shrnout do jediné kategorie.

Pokud bychom hleděli na události posledních dní z vojenského úhlu, pak platí, že Hamás dokázal to, co uměli Izraelci. Izraelci napodobují zlenivělou palestinskou autonomii.

Vypadá to, jakoby nějaký zlomyslný duch historie chtěl ukázat, že jediné poučení z historie je, že historie nic neučí.

Na nelítostný boj mezi republikány a demokraty ve Spojených státech jsme si už zvykli. Jenže jakási občanská válka se vede i uvnitř těchto stran.

Národní traumata vznikají dvojím způsobem. Buď se národu stane tragédie. Anebo se společnosti rozhodnou, že určitou událost budou vnímat jako neodčinitelnou katastrofu.