Jan Fingerland: Pár vojenských poznámek k operaci Hamásu
Pokud bychom hleděli na události posledních dní z vojenského úhlu, pak platí, že Hamás dokázal to, co dříve uměli Izraelci. A Izraelci spíše napodobují zlenivělou palestinskou autonomii. Hodně se mluví o příčinách izraelské neschopnosti reagovat. Novinkou je to, že v minulosti střety obvykle nabíraly na síle, než dosáhly největší intenzity.
Čtěte také
Tentokrát Hamás udeřil překvapivě a naráz. A navíc měl připraveny další vlny útoků. Izraelci nyní mluví o tom, že shromáždili těla 1500 teroristů, počet bojovníků Hamásu, kteří pronikli do Izraele, musel být ještě mnohem vyšší.
To mimo jiné svědčí o masivnosti útoku, který umožnily právě nové techniky, které Hamás použil. Útočníci například zřejmě zaměstnali vojenské posádky a ty pak neměly možnost jít na pomoc civilistům ve vesnicích.
Až moc efektivní inovace
Hamásu se zatím neznámým způsobem podařilo oslepit či zmást izraelské elektronické i tradiční způsoby sledování prostoru u bezpečnostní bariéry. Při pohledu na použití dronů proti kulometným hnízdům a snadné zničení tanku merkava shora se ukazuje, že Hamás také našel levné a jednoduché metody boje se sofistikovanými zařízeními.
Čtěte také
Je to opakování zkušenosti z války Ruska proti Ukrajině, že je někdy překvapivě snadné oklamat nebo zničit moderní a drahou techniku.
Do nedávné doby se Hamás pokoušel o přechod hranice sporadicky a v jednoduchých formacích. Největší hrozbou z hlediska Izraelců byly masové pochody k bariéře, organizované od roku 2018. Izraelská armáda byla kritizovaná za střelbu na tyto lidi, Izraelci argumentovali, že by masy o desítkách tisíc lidí snadno přečíslily jejich jednotky – to se teď podařilo jiným způsobem.
Pronikání záškodnických jednotek má ovšem tradici mnohem starší, než je Hamás. Zejména v 50. letech se do Izraele z okolních států vypravovaly malé teroristické skupinky, které se zaměřovaly na masakry civilistů, zejména se zajímaly o ženy. Tuto metodu vlastně Hamás oprášil, ale provedl ji v mnohem větším měřítku.
Čtěte také
Jinou metodou byla střelba raket, jejich počet, dolet a účinnost dlouhodobě roste, tentokrát byly mnohé z nich namířené i na Jeruzalém, obývaný i arabským obyvatelstvem. To se v takové míře nikdy nestalo. V minulosti se v Izraeli za skoro největší hrozbu považovala stavba tunelů, Izraelci se domnívali, že díky bariéře nad zemí i pod zemí, dokončené předloni, tento problém zmizel. Ukázalo se, že nejméně jeden tunel v provozu byl.
Ironií je, že pro Hamás by byl výhodnější menší úspěch, tedy například odvlečení několika vojáků jako rukojmí. Teď hnutí vytvořilo situaci, na kterou Izraelci nemohou nereagovat zásadnějším způsobem, a navíc značně poškodilo palestinskou image.
Stažení za hradby
Za jeden z klíčových bodů obratu je považován rok 2014, kdy Izraelci podnikli poslední větší vpád do Gazy. Výstavba bariéry změnila způsob uvažování izraelské armády i politického vedení, vytvořila dojem, že je možné se vyhnout přímé konfrontaci a spolehnout se na letecké útoky.
Čtěte také
Část izraelských specialistů varovala, že je to nebezpečná iluze, známá jako efekt Maginotovy linie, tedy vyhýbání se ofenzivnímu přístupu – což se nyní ukázalo jako pravdivé a Izraelci stojí před nutností podniknout o to větší operaci na zemi, mnohem krvavější pro obě strany. Stejné varování se týkalo i protiraketových systémů, které, podobně jako zdi a bariéry, vedou k ukolébání pozornosti.
Paradoxně větší pozornost se tedy věnovala Západnímu břehu, který není tak hermeticky oddělený od Izraele, a to přesto, že politikou Palestinské autonomie je hlavně přežívat u moci a čerpat. Do určité míry to ale platí i pro Izrael, jehož vedení dospělo k mylnému závěru, že své soupeře zná a že odstrašující efekt minulých konfliktů a relativní vstřícnost vůči Hamásu v Gaze eliminuje riziko.
Izraelci se chtěli vyhnout klasické válce, teď stojí před rozhodnutím, jak bude invaze vypadat a jaké budou její cíle – osvobození rukojmích, likvidace velení Hamásu nebo jeho úplné odstavení od moci, pokud je to vůbec možné?
Je velmi pravděpodobné, že Hamás a jeho poradci počítali i s touto eventualitou a i pro takovou operaci si připravili nějaké nové metody.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
