Ondřej Konrád: 360 stupňů v česko-izraelských vztazích
Starší jistě, ale mladší generace o tom možná tolik neví. Že Československo stálo při Izraeli, když na něj den po vyhlášení státu 14. května 1948 zaútočila sedmičlenná koalice arabských zemí a z Prahy přišly urgentní zbraně, munice i letadla. Vzhledem ke vzájemným vztahům následujícího skoro půl století vyhlíží absurdně, že se tak stalo krátce po Gottwaldově převratu.
Jenže tehdy SSSR očekával Izrael spíš levicový. Nejen kvůli kibucům, hospodařícím komunisticky idealistickým způsobem už před válkou na území Palestiny pod britským mandátem. A Stalin snad sázel také na zklamání Židů z liknavého počínání Západu vůči Hitlerovi.
Kremelské zklamání
Jenže Izrael do moskevské náruče nepadl. A tak Sovětský svaz, a tudíž i jeho satelity včetně ČSR, v další válce roku 1956, Sinajské, související s problémem Suezského průplavu mohutně podporoval Egypt.
Čtěte také
A ještě víc v takřečené Šestidenní válce o jedenáct roků později, kdy egyptský diktátor Násir, totálně propadl i při zapojení Jordánska a Sýrie. A Československo dokonalo symbolicky obrat přerušením diplomatických vztahů s Izraelem. Následné „pražské jaro“ pak trvalo příliš krátce, aby se opět zabydlela výmluvně pustá ambasáda ve Voršilské ulici nedaleko Národního divadla.
Komunisté pak marně drželi palce Egyptu a Sýrii roku 1973, ale i v nebezpečně vyhlížející Jomkipurské válce Izrael obstál. A když Egypt konečně uzavřel s Izraelem pod americkým dohledem roku 1979 mírovou dohodu, Československo aspoň skýtalo azyl, výcvik a semtext palestinským teroristům, zaměřeným především proti Izraeli, respektive Židům.
Návrat k někdejším vřelým vztahům přišel až po roce 1989; kruh se uzavřel. Václav Havel – opět symbolicky – přiletěl coby prvá z hlav postkomunistických zemí do Izraele. Však má také v Haifě náměstí a kamennou lavičku na Telavivské univerzitě. A že pak Česká republika trvale odmítala protiizraelské rezoluce na půdě OSN sice někdo doma kritizoval, ale právu bránit se terorismu také dost dobře nešlo. A Palestinci se k němu opakovaně uchylovali.
Různé transfery
Čtěte také
Zbývá dodat, že vyhraněně proizraelsky se projevoval Miloš Zeman. Pocházely z toho také skoro diplomatické konflikty. Neb jako premiér v rozhovoru pro významné izraelské médium neodporoval přirovnání palestinského vůdce Arafata k Hitlerovi.
A poradil Izraelcům, aby napodobili náš poválečný odsun Němců. Kam ale s Palestinci, to zapomněl říct. Ve funkci prezidenta se sice nedočkal kýženého přesunu českého vyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ale může ho na odpočinku těšit, že po v dané chvíli těžko prioritním stěhování zvolalo v neděli hnutí ANO.
A ještě: europoslankyně a předsedkyně KSČM Konečná chce, aby Evropská unie de facto „odsunula“ ty, kdo například v Berlíně oslavovali víkendové běsnění Hamasu. Prý by vůbec „Evropa měla vrátit všechny, kteří tady nemají co dělat“. Ale co když už léta mají občanství německé, nebo jiné unijní země? A přitom doma nemotají bomby? Euforické tanečky, podobné těm po pádu dvojčat před 22 lety, jsou jistě odporné. Asi jako skandování „Cigáni do plynu“ od našich spoluobčanů. Které také těžko kamsi transferujeme.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
