Jan Fingerland: Blízký východ očekává Trumpa s obavami, nadějí i nejistotou
I kdyby chtěl, nemůže se žádný americký prezident vyhnout otázce Blízkého východu. Je tam příliš mnoho ropy, příliš mnoho zdrojů napětí, a příliš mnoho způsobů, jakým tamní dění ovlivňuje události v celém světě.
Donald Trump, ten dřívější, i ten současný, má pro tuto oblast komplikovanou zprávu. Profiluje se jako drsňák, který je se vším rychle hotov, a mimo jiné zvýšil rozpočet armády; ale také jako muž, který nemá rád války a chce se věnovat hlavně americkým záležitostem.
Čtěte také
Přitom se tamnímu dění v minulosti věnoval, a pravděpodobně to tak bude i tentokrát. Jde hned o několik volně provázených problémů – konflikt izraelsko-palestinský, respektive izraelsko-arabský. Dále vztahy s arabskými zeměmi, zejména ropnými. A záležitost Íránu, zejména jaderného programu. Dědictvím jeho prvního období byly především Abrahámovské dohody, tedy smíření čtyř arabských zemí s Izraelem.
Také přesun americké ambasády do Jeruzaléma a uznání izraelské anexe Golanských výšin byly výrazné kroky, chápané jako proizraelské. A v neposlední řadě zvýšil tlak na Írán, odstoupil od mezinárodní dohody o jeho jaderném programu a uvalil na něj sankce. Nynější konflikt v Libanonu, ale i Gaze je vlastně součást nevyhlášené války izraelsko-íránské, od které se Arabové většinou snaží distancovat.
Trump nevstupuje do stejné řeky
Teď se po čtyřech letech vrací, ale jistě nevstupuje do téže řeky, Blízký východ se změnil. Trump tvrdí, že války, ukrajinská i ty blízkovýchodní, by se za jeho prezidentování nestaly, a také tvrdí, že on dokáže konflikty ukončovat – zatím si nechává pro sebe, jakým způsobem.
Čtěte také
Mezi prvními gratulanty byl izraelský premiér Netanjahu, a radost projevili i jeho koaliční partneři, kteří usilují o anexi části Západního břehu. Není ale zřejmé, zda se budou z nového Trumpa tolik radovat.
Zaprvé proto, že Trump dává najevo nervozitu z protahovaných konfliktů, a pravděpodobně bude Netanjahua tlačit k jejich rychlému ukončení, možná ještě před svým lednovým nástupem. Pro Izrael to může být dobře, nebo špatně.
A v neposlední řadě Trump mezitím navázal spojenectví s částí americké muslimské komunity, a věren svému transakčnímu pojetí politiky se bude snažit vyhovět jim i jejich mateřským zemím.
Čtěte také
Palestinská reprezentace, ta v Ramalláhu, se v minulém období kvůli jeruzalémské ambasádě rozhodla Trumpa ke své škodě bojkotovat, tuto chybu už třeba neudělá, tím spíše, že se nyní musí prosadit v domácí politice proti Hamásu.
Mahmúd Abbás bude mít za sebou Saúdskou Arábii, která je i po válce v Gaze ochotná uzavřít mír s Izraelem, ale s podmínkou, že se otevře jasná cesta k palestinské státnosti. Trump má na spolupráci se státy Arabského poloostrova zájem, investoval tam mimo jiné mnoho svých vlastních peněz, a také bude jako prezident chtít co nejlevnější ropu, což producentům nemusí vyhovovat.
Blízký východ se změnil, možná i Trump
S nejistotou do budoucna hledí jistě i v Teheránu. Teoreticky by Trump mohl podpořit izraelský nebo i americký útok na tamní jaderná zařízení, nebo tamní hospodářskou infrastrukturu, jenže to by si nepřáli z obav z íránské pomsty ani Saúdi. Ti se navíc s Teheránem částečně smířili, za zprostředkování nikoli Bidena, ale Číny, a budou se snažit tento klid udržet.
Čtěte také
Blízký východ se změnil, možná se změnil i Trump, ale v řadě ohledů zůstává stejný. Zaprvé, je značně ovlivnitelný lidmi v okolí, bude záležet na tom, kdo to bude. Za druhé, je nevypočitatelný, nechává se ovládat pocity, zejména potřebou vítězit a oslňovat.
A v neposlední řadě je také naopak vypočitatelný. Politiku si představuje jako rychlé ohromující dohody, pokud možno uzavřené pod jeho nátlakem. Jenže jeho protějšky se dříve nebo později naučí s takovým přístupem nakládat ve svůj prospěch.
Je tu ještě jedna věc – Trump dává najevo, že usiluje jen o jedno volební období, a možná bude chtít zanechat nějaký velký odkaz v podobě stabilizace notoricky nestabilního regionu.
Bidenova éra pro blízkovýchodní region zas tak dobrá nebyla, a nelze vyloučit, že za čtyři roky na tom bude lépe – ať už díky Trumpovi, nebo jemu navzdory.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
