Jan Fingerland

Poslechněte si všechny nedělní komentáře s Janem Fingerlandem.

Nadále platí, že právě Egypt a Katar jsou jediné státy, které mají šanci s Hamásem přímo mluvit, k něčemu ho přesvědčit, anebo i donutit. 

Stát může být malý, ale šikovný. Vlivný, pokud má dost peněz, štěstí na geografickou polohu, obratné vedení a ctižádost hrát úlohu větší, než by se u malé země dalo čekat.

Arabské a muslimské země cítí, že válka v Gaze je ohrožuje, a snaží se přijít na to, jak tomuto nebezpečí zabránit. Překáží jim nejednota, neochota a bezradnost.

To, že konflikt v Gaze není jen válka mezi hnutím Hamás a izraelskou armádou, je zřejmé. Jenže do bojů se zapojuje další strana, ačkoli je vzdálená tisíce kilometrů.

Války se mohou lišit v řadě ohledů. Ta, která se vede v Gaze, má tu zvláštní vlastnost, že hýbe politikou v mnoha zemích, včetně těch, které leží třeba až za oceánem.

To, co se děje v Gaze, zajímá skoro celý svět, i arabské a případně muslimské státy. Summit těchto zemí, svolaný Saúdskou Arábií do Rijádu, dopadl tak, jak se dalo čekat.

Švédskou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou je v posledních týdnech hodně vidět. V Oslu demonstrovala proti větrným elektrárnám, v Londýně proti ropným společnostem.

7. říjen změnil v Izraeli mnohé. K těm zdánlivě malým změnám patří i oblečení premiéra Benjamina Netanjahua. Veřejnost i odborníci se ptají: jaký signál tím vysílá?

USA se z Blízkého východu v minulých letech stahovaly. Teď se zdá, že krize kolem Gazy vrátila Ameriku do hry, a prezident Biden bere vše, co se tam děje, velmi vážně