Jan Fingerland: Arabové chtějí palestinský koláč sníst a současně ho mít
Arabské a muslimské země cítí, že válka v Gaze je přímo i nepřímo ohrožuje, a snaží se přijít na to, jak tomuto nebezpečí zabránit. Překáží jim nejednota, neochota a bezradnost. Kromě řady dvojstranných setkání a nepochybně mnoha utajených rozhovorů se v posledních dnech odehrály nejméně tři velké mítinky, na kterých se státy oblasti snažily najít nějakou cestu ven.
Čtěte také
Po velkém společném setkání Ligy arabských států a Organizace islámské konference v Saúdské Arábii a takzvaném Manámském dialogu v Bahrajnu to naposledy v pondělí byla návštěva ministrů zahraničí v Číně.
Účastnili se jí Saúdi, Jordánci, Egypťané, Palestinci a také zástupci Indonésie, s 200 miliony obyvatel nejlidnatější většinově muslimské země. Indonésie coby mluvčí vzdálených, ale emocionálně silně angažovaných muslimů považuje za viníka situace Izrael. Západ kritizuje za údajné pokrytectví, když je současně „globální Jih“ tlačen k „protiruským postojům“.
Arabské otázky
Čtěte také
Hlavní slovo měly arabské země, které leží k epicentru krize fyzicky blíž a stále řeší stejné dilema. Jejich problém je, že chtějí několik rozporných věcí zároveň. Dávají najevo svůj zájem o palestinskou otázku a současně naprostou lhostejnost vůči reálným Palestincům.
Chtějí likvidaci Hamásu, v němž vidí zdroj problémů a odnož Muslimského bratrstva. A současně volají po co nejrychlejším příměří, aby měli krizi co nejrychleji za sebou. Bojí se destabilizace regionu a také viditelné mobilizace svých vlastních veřejností, která by mohla přerůst v protirežimní nepokoje. Jenže rychlé příměří znamená nechat Hamás tam, kde je, jak říká staré přísloví, nemohou koláč sníst a zároveň ho mít.
Arabské země také vidí, že rozjitřená palestinská otázka umožňuje Turecku a Íránu vstupovat do problému, který považují za vnitroarabskou věc. Stejně tak se pod povrchem odehrává spor Saúdů a jejich spojenců s Katarem, který prostřednictvím krize v Gaze a díky své schopnosti zprostředkovat jednání s Hamásem posiluje své mezinárodní pozice právě proti saúdsko-egyptskému bloku.
Čtěte také
Státy v regionu se nicméně v posledních týdnech zřetelně zklidnily, protože se zatím nenaplnila obava z toho, že by se boje rozrostly do širší oblasti. To, co se nezměnilo, je naprostá neochota i velkých arabských zemí jakkoli přispět k řešení problému, a to teď hned anebo po případném konci války. Naopak vyvíjejí maximální úsilí, aby nebyly sebemenším způsobem reálně zapojeny, ať už třeba dočasným přijetím humanitárních uprchlíků, nebo závazkem, že se budou nějak podílet na správě Gazy případně zbavené Hamásu.
Čínský přítel na telefonu
Čtěte také
Je tu samozřejmě ještě jedna důležitá okolnost, a to, že se zástupci muslimských zemí sešli v Pekingu. Domácí ministr zahraničí Wang I – podobně jako jeho hosté – také volal po okamžitém příměří v Gaze a Čínu označil za „bratra“ a „dobrého přítele muslimů“. Možná jsou spíš muslimové dobrými přáteli Číny, protože si nejen tentokrát dali pozor, aby sebeméně zmínili čínskou politiku vůči muslimským Ujgurům.
Čínský vliv v muslimském světě roste a Peking o něj systematicky usiluje. Chce co nejlevnější fosilní paliva a jejich stabilní přísun, je možné, že právě Peking zabránil většímu íránskému zapojení do války v Gaze. Chce klid na trase své Hedvábné stezky na Západ.
Letos v březnu zprostředkoval smíření mezi Saúdy a Íránci, čímž nahradil Američany v roli patrona, mediátora nebo rozhodčího. Arabští politici sice ocenili Bidenův vstup do situace, ale nevědí, kdo bude stát v čele USA po volbách, jež jsou za necelý rok.
Arabské země jsou nyní možná klidnější, jenže pokud se nemá válka v Gaze opakovat, s destruktivními dopady i na širší okolí, bude se muset mnohé stát nejen ze strany Izraelců a Palestinců, ale i ostatních Arabů. Budou muset nejen hezky mluvit, ale také něco konstruktivního udělat. Možná jim to při pití čaje soukromě sdělil i jejich „dobrý přítel“ Wang I.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
