Luboš Palata: Čína se pokouší Evropu rozdělit a panovat. Stále se jí to daří
Tak tohle se Evropské unii opravdu nepovedlo. Společná cesta předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona do Číny se stala cestou velmi asymetrickou. Ovšem ne tak, jak by čekal člověk od situace, kdy Leyenová zastupuje půlmiliardové společenství 27 států a Macron pouze jeden ze států Unie s pouhými 70 miliony obyvatel.
Všiml si toho i bruselský zpravodajský server Politico, který ve svém článku barvitě popsal, jak francouzského prezidenta Čína přivítala s pompou příslušející hlavě státu, kdy se už na letiště dostavil čínský ministr zahraničí. Naopak Leyenová byla takříkajíc ponechána sama o sobě a musela se spokojit s ministrem životního prostředí.
Čtěte také
Také společné setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem probíhalo podobně, Macron byl vítán s pompou na schodech sídla čínského prezidenta, Ursula von der Leyenová se na jednání dostavila bez zájmu médií vedlejším vchodem.
Přitom jak připomíná Politico, právě společná cesta Leyenové a Macrona měla být ukázkou evropské jednoty. Ale výsledek byl podle Politico zcela opačný. Čínská média vykreslovala navíc Ursulu von der Leyenovou jako americkou loutku.
Podemílat evropskou jednotu
A Pekingu se nelíbil ani Leyenové velmi jasný projev o vztazích Evropské unie vůči Číně, v němž připomněla utahování šroubů autoritářského režimu doma v Číně a agresivní rétoriku směrem k zahraničí. I při rozhovorech v Pekingu na rozdíl od Macrona neopomněla Leyenová varovat Čínu před vojenskými akcemi vůči Tchaj-wanu.
Čtěte také
Nebylo by ale na místě kritizovat Macrona. Ten se společnou cestou s Leyenovou jako o ukázku společného postupu Evropské unie aspoň pokusil. Jeho dva předchůdci, německý kancléř Olaf Scholz a španělský premiér Pedro Sánchez se nepokusili ani o to.
Číně to samozřejmě vyhovuje. Tváří v tvář celé Evropské unii má proti sobě ekonomicky i vojensky přinejmenším rovnocenného partnera. Pokud si ale Evropu rozdělí na jednotlivé státy, tahá za delší konec provazu Peking. Bohužel evropští politici a to ani ti, kteří se snaží tvářit jako ti největší eurofederalisté a stoupenci jednotné unie, se nechtějí, když dojde na lámání chleba, vzdát ani kousku slávy náležející jim jako hlavám států.
Vypadá to nejen směšně a místy až trapně, ale hlavně je to velmi nebezpečné. Čínskému režimu to umožňuje využívat různé postoje, nebo jejich odstíny, rozehrávat diplomatické hry, podemílat evropskou jednotu.
Přesně tak, jak se o to před rozpoutáním agrese proti Ukrajině pokoušelo a nadále pokouší putinovské Rusko. S tím rozdílem, že v Číně mají evropské i světové demokracie mnohem silnějšího a tím i nebezpečnějšího soupeře, pokud ne přímo nepřítele. Neumět najít vůči Číně společnou řeč jak v rámci Evropy, tak v rámci světového společenství demokracií, je pak chování téměř sebevražedné.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
