Radko Kubičko: Piráti i Zelení klopýtají s novými tvářemi k dalším volbám
S novým vedením vstoupí rok do poslaneckých voleb dvě menší politické strany s podobnými programy i voliči. Ale také problémy. Strana Zelených zvolila své nové spolupředsedy a Česká pirátská strana tak učiní co nevidět. V obou případech to budou osobnosti, které si svou prestiž budou muset teprve zbudovat. A lehké to mít nebudou, i když obě síly mají svá dost jasná témata.
Od obou se také očekávalo, že přivedou do politického života mladší generace. Zelení kdysi měli pověst síly vpravdě revoluční a třeba v Německu, když poprvé vstoupili do Spolkového sněmu, šokovali usedlé zákonodárce svým neformálním zjevem i chováním.
Čtěte také
Dostali se nakonec do několika vlád, včetně současné, a mírně se usedli, přesto v německé i evropské politice tvoří nezanedbatelnou sílu.
V České republice také strávili nějaký čas ve vládě, ale po vypadnutí z ní nebyli schopni najít novou politickou životnost. Jejich ekologický program v té či oné míře přebraly nakonec všechny politické strany a jejich další témata převážně Piráti, kteří vznikali na podobné bázi.
Jejich mořem je internet
Mladé oslovovali zejména tím, že jejich mořem byl internet. Na tom i na evropské úrovni vznikli, žádali co nejvíce svobody v kyberprostoru, včetně, řekněme umírněně, rozumného využívání autorských práv, od toho název Piráti.
Ani oni se nakonec nestali hlavním politickým hegemonem mladých. Už jednak též stárnou a jednak nakonec ve vládě měli tak marginální postavení, že nedokázali vysvětlit, proč v ní vlastně jsou. Zvláště pikantní pak bylo, že nakonec symbolicky pirátsky ztroskotali na něčem, co mělo být jejich doménou, tedy digitalizaci. Možná se pokusili jít vlastní cestou, faktem ale je, že ji politicky nezvládli.
Ale asi nejen proto se nakonec v evropských volbách stal hlavním tahákem pro mladé kontroverzní podnikatel Filip Turek se svými Motoristy. Ač se prezentoval spíše jako konzervativní zastánce starého dobrého světa, třeba na sociálních sítích se uměl pohybovat s větší bravurou než Piráti a Zelení dohromady.
Přitom obě strany měly a mají i svou vnitrostranickou demokracii založenou digitálně, na internetu probíhá část jejich činnosti, fóra, referenda, volby. Naproti tomu ani jedna z nich nepřišla s nějakým viditelnějším programem digitálních všeobecných voleb.
Problémy s voliči
Jejich problémem totiž bývá to, že sice jim projevují sympatie mnohé voličské vrstvy, které ale pak nějak zapomenou přijít ke skutečným volbám.
A to nejspíše proto, že na ně jejich způsob působí poněkud archaicky, papírový volební lístek, obálka, umělohmotná urna. Někam se musí přijít, předložit doklad, cosi vyplnit. Mnozí si zvykli, že něco takového se vyřizuje v aplikacích na počítači nebo v mobilu.
Mnohé státy zavádějí internetové prvky do volebních systémů, i když to má své odpůrce, volební proces přece jen není počítačová hra a žádal by si jistou větší zainteresovanost. Jenže pokud mnohá státní agenda přechází na internet, ani volbám se to nakonec navzdory i oprávněným kritickým hlasům nevyhne.
To by pro Zelené i Piráty zajisté mohlo být výhodné, právě jejich voliči a sympatizanti pracují už vesměs digitálně. Je proto s podivem, že se tyto dvě strany o přechod na e-volby více nezasazují.
Každopádně určité místo na politické scéně je jim třeba přiznat, budou se ale muset co nejrychleji najít a jejich jedinou šancí asi bude nějaká forma kooperace, navzájem nebo s dalšími. Ať už předvolební nebo povolební.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
