Jan Fingerland: Jak se válka Hamásu a Izraele odráží na sociálních sítích

Čtěte také

Jan Fingerland: Poučení z krizového vývoje v izraelské verzi

Mnoho Evropanů bylo zaraženo, když viděli v ulicích svých měst, dokonce i v uprchlických táborech, jak někteří lidé radostně oslavují to, co udělal Hamás na izraelském území. Podobné výjevy se konaly i v řadě blízkovýchodních měst.

Izrael je země, kterou se generace učily nenávidět, neexistovaly o ní žádné skutečné informace, Izrael byl představován ne jako „stát“, ale spíše koloniální výsadek uprostřed arabského světa, vojenský tábor plný hrdlořezů, případně sloužil jako promítací plátno vlastních úzkostí a pocitů selhání, například tváří v tvář Západu.

Pomalá změna

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Invaze Hamásu do Izraele

Věci trochu pozměnilo postupné uznávání Izraele ze strany arabských vlád, spíše než mas. Proto například v Egyptě před pár dny fotbaloví fanoušci bouřlivě oslavovali Hamás, byl to také vzkaz vlastní autokratické vládě, která s Izraelci spolupracuje. Naopak v Íránu lidé veřejně posílali do háje muže, který na stadionu vytáhl palestinskou vlajku. Řada opozičně naladěných Íránců je na palestinskou věc naopak alergická, protože se stala nástrojem tamní vlády.

Dá se s vysokou pravděpodobností říci, že většina obyvatel Blízkého východu Hamásu fandí nebo je k věci lhostejná. Jenže věci se postupně mění, což lze sledovat na sociálních sítích. Už v době izraelské války s Libanonem v roce 2006 bylo zřetelné, že nemalá část Libanonců fandí Izraeli, ne nutně z lásky k němu, ale z nenávisti k Hizballáhu.

Čtěte také

Ukončení unijní pomoci Palestině by bylo silné gesto, tvrdí Zahradil. Riskujeme další konflikt, oponuje Peksa

Podobný trend bylo možné vysledovat i u minulých konfliktů mezi Izraelem a Hamásem, což souvisí s generační obměnou, zkušeností s arabským jarem nebo vzestupem Islámského státu. Zájem arabských veřejností se od palestinské věci částečně odvrací, i když pomaleji, než tamní elity. Roli hraje stále snazší přístup k informacím díky internetu.

Na sociálních sítích, zejména X a TikToku, se tak objevily posty, které buď přímo fandily Izraelcům, například Kuvajťana Jásima Aldžuraida, nebo alespoň kritizovaly Hamás. Někteří influenceři, třeba Kuvajťan Jásir al-Habíb, postupně měnili názor, když se objevovalo stále více informací o krutostech, které příslušníci Hamásu páchali. Někteří twitteři vyslovili obavu, že takové činy poškodí pověst islámu nebo arabské identity, to napsal například bahrajnský sociální aktivista Šahín Aldženaid.

Problém identity

Čtěte také

Jan Fingerland: Pár vojenských poznámek k operaci Hamásu

Roli v celé debatě hraje dlouhodobá démonizace Izraele a úspěšná propaganda Hamásu, podle které toto hnutí zachraňuje jeruzalémskou mešitu Al Aksá, tak je ostatně nazvaná i jeho operace – povodeň Al Aksá. Kritické hlasy naopak zdůrazňují, že Hamás je nástrojem placeným z Íránu a nebojuje za zájmy Palestinců ani jiných Arabů.

Proti těm Arabům, kteří na sítích vyjádřili podporu Izraeli, se postavila řada Palestinců. Existují i jiné případy, hodně se psalo o případu izraelského Araba a vlivného autora cestovních videoblogů Nusajra Jasína. Ten se dosud označoval za „palestinského Izraelce“, v tomto pořadí. Události ze soboty a neděle ho přiměly k prohlášení, že teď bude především Izraelec. Uvědomil si prý, že jeho domovem je Izrael. Bude prý rád, když v budoucnosti vznikne palestinský stát, ale nebude to jeho stát.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

„Arabská ulice“, a to i ta v Evropě a Americe, z velké části nadále stojí proti Izraeli nebo své představě o něm. A atmosféra se asi dále změní, až Izraelci přistoupí k pozemní invazi, což povede k řadě obětí na palestinské straně. Je ale zřejmé, že postoje arabských veřejností se mění, ve vztahu k Palestincům i Izraelcům a pravděpodobně i mnohému jinému.

Autor je komentátor Českého rozhlasu