Jan Fingerland: Egypťané půjdou volit. Nebo nepůjdou

Egypt je formálně demokracie a má ústavu, která občanům zajišťuje všemožná práva. Mimo jiné zvolit si v přímých volbách prezidenta. Počátkem tohoto týdne úřady oznámily, že už počátkem prosince, budou další, předčasné prezidentské volby. 

Jejich jasným favoritem je stávající prezident Abd al-Fattáh Sísí, který se dostal k moci právě před deseti lety. Bylo to v rámci vojenského převratu, kterým byl odstaven víceméně demokraticky zvolený prezident, islamista a následně i vězeň Muhammad Mursí. 

Nedemokracie 

Od té doby se Sísí nechal opakovaně potvrzovat ve volbách, které ve skutečnosti svobodné a férové nebyly. Jeho protikandidáti neměli přístup do médií, ocitali se v problémech, případně i vězení, nebo vědomě dělali stafáž předem jasnému vítězi. To vše je rámováno skutečností, že Sísí nechal změnit a v referendu potvrdit ústavu, která mu umožnila kandidovat potřetí a prodloužila volební období na šest let – po svém vítězství by tak vládl do roku 2030, tedy 17 let. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Smrtící upřímnost aneb Jak se z Hamásu stal Islámský stát

Komu to připomíná třeba Egypt z konce éry Husní Mubáraka, má nepochybně pravdu. Je tu ještě jedna důležitá podobnost. Vzpouru veřejnosti v roce 2011 motivovala velmi neutěšená ekonomická situace Egypta. Tolik se toho tedy nezměnilo, ale současně právě v tomto ohledu je dnešní situace nová. 

Sísí ještě chce mnoho let vládnout, a musí tedy udělat kroky, které hospodářství zachrání. Egypt trápí inflace, propad hodnoty měny, a vysoké ceny potravin, což částečně způsobila i válka na Ukrajině nebo covid, ale i špatná hospodářská politika. Dosavadní sponzoři, jako je Saúdská Arábie, dávají najevo, že přestanou Egypt chránit před požadavky věřitelů i institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, které za poskytování úvěrů žádají hlubší strukturální reformy. 

Sísího dilema

Jenže prakticky vše, co Sísí může udělat, jsou kroky, které ho dostanou do konfliktu s armádou a byrokracií, tedy silami, z nichž vzešel, a které ho dostaly k moci, mimo jiné proto, aby udržoval stávající poměry. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Arabské jaro se vrací. Možná

Pokud bude chtít prezident například privatizovat, bude to na úkor armády, která vlastní obrovský majetek v civilním sektoru, vydělává díky tomu velké peníze a vykonává moc mimo svou oblast působení. Firmy spojené s armádou dostávají také preferenční zacházení, které se nelíbí zahraničním investorům. 

Jenže ekonomická situace se zhoršuje a nezachránil jí ani nález plynu při pobřeží. Egypt přestane dostávat další část mezinárodní půjčky, a zároveň není schopen poslat splátku, která už měla odejít z účtu. 

Prezident Sísí tedy potřebuje nějakou nezávislou legitimitu, aby mohl s reformami začít, protože další oddalování změn by vlastně znamenalo, že se země vrátí tam, kde byla před třinácti lety. Varianta, podle které by jen zpomaloval vývoj, jak to dělal Mubárak, už není možná. 

Jan Fingerland, Český rozhlas|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Současně ale Sísí a jeho okolí i nadále plánují volby přesně v tom duchu, v jakém se odehrávaly kdysi, tedy cosi jako potvrzovací referendum, v němž slabí protikandidáti nanejvýš dělají kulisy, a vážní protihráči sedí ve vězení. Zatím to vypadá, že nejméně dva politici jsou odhodláni Sísího pozici reálně vyzvat a žádají férové podmínky. 

Pokud je dostanou, paradoxně mohou prezidentovi pomoci posílit jeho postavení po jeho předpokládaném vítězství. Je tu ještě jedna varianta, totiž že Egypťané vůbec nedorazí k volbám, účast na hlasování v každých dalších volbách klesla, naposledy ke 40 procentům. 

Není zřejmé, zda bude onen nový Sísí schopen provést potřebné reformy, a zda mu to jeho patroni v pozadí dovolí. Ale Egyptu reálně hrozí, že si ještě jednou zopakuje, co si mnozí Egypťané ještě docela dobře pamatují, miliony lidí v ulicích a následný chaos.

Autor je komentátor Českého rozhlasu