Jan Fingerland: Smrtící upřímnost aneb Jak se z Hamásu stal Islámský stát
Mezi fotografiemi ze zdevastovaného kibucu je jedna, na které je vidět vlajka Islámského státu, kterou tam útočníci zanechali. Zprvu nebylo jasné, jestli jde o autentický snímek. Ale vlastně na tom nezáleží, mezi Hamásem a Islámským státem přestal být rozdíl.
Mnohé z toho, co víme a co bylo vidět na snímcích a záběrech, asi mnohým připomnělo několik let staré události z dob vzestupu Islámského státu, zejména na území Iráku a Sýrie. Ten tehdy běžně masakroval civilisty, upaloval lidi, mluvil o nutnosti zabíjet nevěřící, odvlékal do zajetí mladé ženy a označoval je za sexuální otrokyně. Stejný pojem pro své zajatkyně nyní použil Hamás a vlastně celý jeho postup silně připomíná metody Islámského státu. Dokonce i přesun na korbách pickupů.
Sadismus jako program
Islámský stát se od starší Al Kaidy, zaměřené hlavně na útoky na vzdálené cíle, soustředil na „blízké nepřátele“, tedy nejen jinověrce, jako byli jezídi, ale také mnohé ostatní muslimy. K jeho typickým znakům patřila nesmírná a okázalá brutalita. Ta byla dána možná i sklony některých jeho členů k sadismu. Byla to ale také zcela vědomá volba, která měla dát najevo naprosté oddání jedinému cíli, vítězství a dominanci.
Čtěte také
V době největší neslavné slávy Islámského státu se arabské vlády ukázaly jako podivně neefektivní proti jeho šíření, ale málokoho by napadlo, že také izraelská obrana podobně zkolabuje, i když jen na jeden či dva dny. Vzniká však otázka, zda se Hamás nějak přiblížil Islámskému státu, nebo zda mu vlastně nebyl vždy podobný, jen to všichni odmítali vidět.
O spolupráci mezi Hamásem a Islámským státem, zejména jeho odnoží působící na Sinaji, se mluvilo mnoho let. Jejich vzájemné kontakty prokazatelně existovaly a je pravděpodobné, že poslední operace byla nějak inspirována dřívějšími úspěchy Islámského státu.
Čtěte také
Hamás si však současně dával pozor, aby jeho lidé neodcházeli bojovat na vzdálená bojiště a také aby mu nevyrostla konkurence přímo v Gaze. Proti pokusům o etablování Al Kaidy i Islámského státu tvrdě zasáhl. Navíc se Hamás distancoval od Islámského státu, aby příliš nedráždil Egypt, který s Islámským státem na Sinaji bojoval a stále bojuje.
Černé na bílém
Ideologicky se Hamás lišil i tím, že se považuje za palestinské národní hnutí, zatímco Islámský stát chtěl být globální, panislámský, a na jakékoli partikulární cíle hleděl jako na porušení čistoty své věci. Jenže současně zas tak velký rozdíl mezi nimi nebyl, v obou případech jde o radikální džihádistická hnutí, která mají za cíl ustavení islámského státu podle svých představ o tom, co říká šaría.
Čtěte také
Tvrzení některých západních intelektuálů, že Hamás je vlastně „progresivní hnutí“, je podivuhodné. Zdá se ale také, že Hamás pod vlivem různých faktorů skutečně prošel v minulých letech další radikalizací.
Paradoxní je, že vše, co nyní Hamás udělal, bylo vždy napsáno černé na bílém v jeho vlastních dokumentech, včetně jeho zakládající listiny z roku 1998 a doplněné verze z roku 2017. Jasně z ní vyplývá, že Hamás odmítá jakékoli kompromisy s Izraelem, chce vést neustálou a ničím neomezovanou svatou válku vedoucí ke zničení Izraele a že jeho cílem je zabít každého Žida, ke kterému se dostane. Každý Izraelec je pro ně „osadník“ a každé miminko je „budoucí sionistický voják“.
V židovském prostředí se od holokaustu často opakovala věta, že pokud někdo říká, že vás chce zabít, máte mu věřit. Vždyť i Hitler napsal naprosto jasně, o co mu jde, jen tomu lidé nepřikládali význam. Islámskému státu to před pár lety věřil každý. V případě Hamásu se na Západě vždy našlo dost lidí, kteří rádi vysvětlili, že Hamás je „osvobozenecké“ hnutí, které se jednou umírní.
Ironií je, že tomu v podstatě uvěřil i Netanjahu, když se domníval, že v době, kdy se Gaze daří čím dál lépe, se hrany Hamásu obrousily. Teprve příliš pozdě zjistil, že Hamás je ideologicky stejně rigidní jako Islámský stát, a bude se muset podle toho zařídit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.