Jaké to bylo žít jako poddaný, popisuje etnolog Šimša
Řemeslo bylo historicky zásadním lidským kapitálem, ale sloužilo také jako prostředek sociální mobility, zejména pro venkovské obyvatelstvo. Vyučit se a stát se z tovaryše mistrem se ale poštěstilo jen málokomu. S jakými překážkami zápasili naši předci při snaze o lepší živobytí?
„Plnoprávnými občany města byli tzv. osedlí, tedy majitelé měšťanských domů, ať na náměstí nebo v dalších ulicích,“ uvádí v pořadu Leonardo Plus etnolog Martin Šimša.
Čtěte také
Až vlastnictví domu zakládalo sociální jistotu ve městě a ti, kteří neměli ani dům a pohybovali se po krčmách a městských zákoutích, byli považování za skutečné dno společnosti.
Průnik do městské společnosti ale možný byl a svým způsobem byl i nutný. „Historici předpokládají, že možnosti reprodukce města z vlastních zdrojů byly po celý středověk i novověk dost omezené.“
„Město potřebovalo neustále přísun nových lidí z venkova, kteří městský organismus stižený nemocemi, epidemiemi, vysokou dětskou úmrtností obrozovali. Tedy město samo ze svých zdrojů toho nebylo schopno.“
Například na Pardubicku v 16. století skoro až jedna třetina chlapců zemřela buď v průběhu učení, nebo po jeho dokončení.
Martin Šimša
Tradičně se ale také uvádí, že průnik venkovanů do městských cechů byl minimální. „Zjistil jsem, že opak byl pravdou. Venkované nechávali své děti řemeslu učit docela pravidelně a činili tak zejména bohatí sedláci, protože v rodinách bylo spoustu dětí a bylo jasné, že ne všichni se budou moci uplatnit jako hospodáři.“
Často jen oděv, který měl vandrovník na sobě, stál lapkům za to, aby tovaryše zabili.
Martin Šimša
Dědický podíl pro další syny byl někdy dost velký na to, aby se mohli vyučit. „Vyučení ale nebylo nijak laciné a u těch méně movitých pak platilo tzv. pravidlo rok za rok. Když tovaryš neměl peníze, tak za rok učení tam strávil rok zadarmo. Takže z tří let učení bylo najednou šest.“
Mistry se stali jen ti nejšťastnější
I tak ale rozhodně ne každý vyučený chlapec z venkova měl dveře města otevřené. „Například na Pardubicku v 16. století skoro až jedna třetina chlapců zemřela buď v průběhu učení, nebo po jeho dokončení, bohužel často i na vandru.“
„My si dnes vandr spojujeme s turistikou, ale to nebyla vůbec romantická záležitost, bylo to docela nebezpečné. Vandrovníci nosili peníz v hotovosti a na cestě v krčmách na ně byli nachystaní lapkové a ti, kteří jim je nadháněli, zjišťovali, kdo peníze má a kdo ne.“
Čtěte také
Zrovna na Pardubicku prý zavražděných řemeslníků, kteří s sebou nesli peníze, byla celá řada. „A bohužel často jen oděv, který měl vandrovník na sobě, stál lapkům za to, aby tovaryše zabili.“
„Takže celá řada tovaryšů za lepším životem skutečně vůbec nedošla a i z těch, kteří vandr ukončili a stali se z nich tovaryši, se jen asi jedna pětina stala mistry a zakoupili si třeba nějakou nemovitost ve městě,“ popisuje obtížné cesty obyvatelstva venkova do měst Martin Šimša.
Jak byla organizována obecní správa ve středověku? Kdo ji pro majitele panství zajišťoval? To se dozvíte od etnolog Martina Šimši v pořadu Leonardo Plus. Dostane se také na kastovní pravidla i na postoj sedláků k vrchnosti a čeledínů k sedlákům.
Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Připravila Markéta Ševčíková.
Související
-
Na svaté Ludmile mě fascinuje doba, kterou prožila. Středověk byl velmi dynamický, říká spisovatel
Zábavnou formou přibližuje malým čtenářům životní osudy českých světic. Po svaté Anežce se na pulty knihkupectví dostává i příběh české kněžny s názvem Svatá Ludmila.
-
Středověk nebyl zlatý věk víry. Ilegální obsah náboženství se šířil v rodinách, říká religionista
„Středověké inkviziční záznamy jsou takové policejní záznamy středověku,“ říká religionista David Zbíral, který se z nich snaží zmapovat alternativní křesťanská hnutí.
-
Kudy ve středověku proudilo zboží celého světa. Václav Cílek přibližuje historii obchodních stezek
Ve starověku i středověku se po nich vozilo luxusní zboží, třeba jantar nebo ústřice. Ale také nepostradatelná sůl, dobytek, měď nebo cín. Řeč je o obchodních stezkách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka