Vraťme se k zimnímu oblečení našich předků. Vyměňme doma triko a kraťasy za kalhoty, košili a svetr, radí etnolog Šimša

18. září 2022

„Lidé nejsou poprvé na světě, všechno už v minulosti zažili a vždy byli nuceni se s danou situací popasovat,“ tvrdí historik a etnolog Martin Šimša. Jak tedy naši předci zvládali přežít dlouhé a kruté zimy bez moderních vymožeností a zemního plynu?

„Přístup měli především k takzvanému klestí, což byl od středověku tolerovaný způsob opatřování si topiva, na rozdíl od kácení stromů, které mohl člověk provést jedině když strom koupil od vrchnosti nebo od obce,“ uvádí etnolog v pořadu Leonardo Plus.

Čtěte také

Krádeže dřeva nebyly dříve tak časté, protože pokácet strom, zpracovat ho a odvést byl náročný úkol a zloděj mohl být snadno přistižen. „Spíše docházelo ke sporům při sběru klestí, kdy se na hranici lesů potkali obyvatelé ze dvou různých panství.“

Základem topení tedy bylo dřevo, které spadlo na zem. „Ostatně ještě moje babička v 80. letech minulého století zpracovávala chvojky, kterými zakrývala skalky tak, že je po létě sekala na klacíky a vázala z nich otýpky, se kterými se pak oheň rozdělával.“

„Topit se dalo čímkoliv, zvláště tím, co nebylo nutné kupovat. Na Moravě se proto topilo ostříhanými větvemi révy, tzv. réváči, nebo tam, kde bylo hodně kukuřice, se palice také spálily v kamnech,“ dodává Šimša.

Když se nevařilo, tak se ani netopilo

„Ale to, co my dnes vnímáme jako teplo pro lidi, byl jen druhotný efekt, primárním bylo vaření jídla. Tehdy se topilo při vaření a pokud se nevařilo, tak byla zima, protože se netopilo.“

Buď byl otevřený oheň přímo v místnosti, jako tomu bylo od středověku až asi do konce 15. až 16. století a jinde i déle. „A i tehdy, když se vaření vysunulo do síně, tak určitá část topeniště zasahovala do světnice, tak aby nějak mohla participovat na teple.“

Místnost, kde se spalo, nikdy nevymrzla do teplot pod nulu.
Martin Šimša

„Kachle jsou ostatně známé už od pozdního středověku a v 16. století už nabyly reprezentativní podoby velkoplošných kachlů. Takže se vařilo v síni, oheň byl buď na otevřeném soklu a dým utíkal sopouchem, nebo se vařilo právě v kachlových kamnech tím, že se ty pokrmy strkaly do prostoru a kolem nich hořely žhavé uhlíky.“

Tím se od vaření nahřál i prostor do světnice. „Tak se tedy topilo, ale nebyly to žádné pětadvacetistupňové teploty, to si musíme uvědomit,“ upozorňuje etnolog.

V peřinách a skutečně dobře oblečený se zimní noc dala přežít. Potřebujeme se na zimu vrátit ke standardnímu oblečení, jaké bylo zvykem.
Martin Šimša

V zimním čase světnice sloužila jako místnost obytná, ale také místnost ke spaní. „Byly tam postele pro hospodáře s hospodyní, na druhé posteli byli třeba rodiče, výminkáři, nebo také úplně cizí lidé, od kterých usedlost koupili, případně děti.“

„V některých zvlášť horských regionech, kde se stavělo do výšky, byly často v podlahách otvory otevřené klapkou, která když se otevřela, teplo proudilo do horních komor, které byly jinak nevytápěné, takže i tam pak šlo také přespávat.“

Pořádný ovčí kožich byl základ, často se z něj ani nevylezlo

Kruté mrazy naši předkové přežívali především díky teplému oblečení. „Součástí všech tehdejších oděvů byl vždy kožich. Pořádný ovčí kožích je doložený už od středověku, to byl  základ.“

„I fotografie žen, které vaří a které pořídili ti, co fotili na jihovýchodě Moravy, je zachytily, jak mají před sebou ohniště, ale jsou v kožichu. Ten skutečně dokázal lidem teplo v místnosti izolovat, mohl sloužit i ke spaní tak, že se z něj vůbec nevylezlo.“

Čtěte také

„Místnost, kde se spalo, nikdy nevymrzla do teplot pod nulu,“ ujišťuje historik. „Ale v každé pořádné selské rodině bylo velké množství peřin. Už od 16. století máme doloženo, že peřiny jsou majetkem ne zrovna levným a každá nevěsta měla mít peřiny a povlaky aspoň na dvě lože.“

„Takže v peřinách a skutečně dobře oblečený se zimní noc dala přežít. Potřebujeme se na zimu vrátit ke standardnímu oblečení, jaké bylo zvykem. Takže holt nebudeme chodit přes zimu v kraťasech a tričku, ale vezmeme si dlouhé kalhoty, košili, případně mikinu a svetr a nebudeme mít 25 stupňů, ale třeba 20. Je to jen o tom přizpůsobit se,“ radí, jak přežít budoucí zimy, Martin Šimša.

Jak naši předci vnímali a prožívali chudobu? Jak se dříve zacházelo s penězi a s majetkem? Co byly špitály, jak fungovaly a jak se společnost chovala ke svým chudým a nemocným? Poslechněte si celé Leonardo Plus.

Spustit audio

Související