Mezi kovem a nekovem. Fyzikální chemik Jungwirth se svým týmem předpověděl nový fyzikální jev
Kovy nemusí být jen pevné látky, ale i kapaliny. Přechodu látek z nekovového do kovového stavu se vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky věnují už řadu let a nedávno předpověděli nový fyzikální jev. „Možná jsme užiteční pro akademické komunity, které se spolu budou schopny trochu lépe bavit.,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus fyzikální chemik Pavel Jungwirth.
„Tím, jak jsem studoval fyziku a teď pracuji na chemickém ústavu, tak mě hrozně baví vytvářet mosty mezi těmi obory, hledat společný jazyk...“ popisuje fyzikální chemik.
Na rozhraní oborů je i nejnovější objev, který předpověděl Jungwirthem vedený výzkumný tým. Během přechodu kapaliny z nekovového do kovového stavu probíhá nový, vědou dosud nepopsaný, fyzikální jev.
Čtěte také
„V přechodném stavu se systém tím, jak se molekuly v kapalině mohou hýbat, velmi rychle přepíná mezi kovem a nekovem. A to velmi rychlé přepínání, to je nový jev,“ vysvětluje Pavel Jungwirth v pořadu Leonardo Plus.
Přechodu látek z nekovového do kovového stavu se Jungwirth s kolegy věnuje už několik let. „Momentálně se snažíme experimentálně nový objev potvrdit v realitě. Je to zatím jen teorie,“ doplňuje jeden za autorů práce a člen Jungwirthova týmu, doktorand Marco Vitek.
Nejnovější zjištění může propojit akademiky z různých oborů, věří Jungwirth i jeho tým, do nějž patří i další doktorandka z Jungwirthova pracoviště, Tatiana Nemirovich. Ta se zabývá chováním a vlastnostmi nekovů.
Využití v lékařství
Pavel Jungwirth začínal svou výzkumnou dráhu atmosférickou chemií na špičkovém pracovišti v Kalifornií, i teď se na Ústavu organické chemie a biochemie zabývá ionty ve vodě, a to i v lidském těle.
„Jsem takový vědecký turista. Dělal jsem opravdu hodně různých oborů a problémů, ale potřebuji nějakou kotvu. A moje kotva je, když to řeknu úplně zjednodušeně, slaná voda,“ uvažuje. Také v biochemii si vybral procesy, kde hraje důležitou roli.
V této souvislosti se zmiňuje i o další větvi svého výzkumu, který by mohl najít praktické využití i v lékařství. Při jeho popisu mluví o „vláčcích,“ které do buněk dostávají léčivo.
Čtěte také
„Zkoumáme specifické sekvence peptidů, to jsou krátké řetězce aminokyselin, které dokážou pronikat přes buněčnou membránu. Buňku nezničí a jsou schopné tam přivézt třeba kontrastní látku nebo léčivo,“ vysvětluje.
V budoucnu by vědci mohli vytvářet takové peptidy, které do buňky dostanou konkrétní léky, předpokládá fyzikální chemik. Zatím se snaží pochopit princip, na základě kterého do buněk pronikají.
Využití metody vidí v diagnostice i léčbě. „Pokud dokážu molekulu cíleně přivést do buňky, tak možná nemusím pacientovi podávat tak velkou dávku,“ přibližuje. „Zvýšit efektivitu pronikání léčiv nebo kontrastních látek do buněk, to je ta základní myšlenka.“
Co je podle Pavla Jungwirtha největší problém české vědy? Jaká byla cesta k nejnovějšímu objevu? Promítá se omezování americké vědy do jeho práce? Poslechněte si celý rozhovor s ním v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
