Taková blbost a kolik to dalo práce, hráli jsme si, žertuje vědec Jungwirth o unikátní výrobě kovové vody
Jako první na světě dokázali vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd připravit takzvanou kovovou vodu. Vedoucí mezinárodního týmu Pavel Jungwirth vidí hlavní přínos objevu v popularizaci vědy. „Tím, jak to není k ničemu praktickému, tak by to aspoň mohlo být dobré k tomu, že to zaujme lidi pro vědu,“ říká s úsměvem.
Kovová voda má stejné vlastnosti a vodivost jako kov. Doposud panovalo přesvědčení, že takovou látku nelze v pozemských podmínkách připravit, protože k tomu jsou třeba velké tlaky o velikosti 50 milionů atmosfér.
Čtěte také
„My jsme si řekli, že to trošku ošidíme – a je to podvod, správně se v některých komentářích objevilo, že to není kovová voda, ale kovový vodný roztok –, a když vodu nejde stlačit, tak tam ty elektrony dostaneme odjinud, z alkalického kovu,“ vysvětluje.
Alkalické kovy ovšem ve vodě vybuchují a vědci museli najít způsob, jak tomu zamezit.
„Místo házení sodíku do vody jsme kondenzovali malinké množství vody na sodíku a bylo jí tak málo, že k explozi nedošlo a kovová voda na malou chvíli vznikla,“ dodává s tím, že klíčem byla vrstva vody o síle desetitisíciny milimetru.
My jsme si řekli, že to trošku ošidíme – a je to podvod, správně se v komentářích objevilo, že to není kovová voda, ale kovový vodný roztok.
Pavel Jungwirth
Základní suroviny kovové vody jsou snadno dostupné a připravit by to šlo prý i doma. „Vodní pára je zadarmo, slitinu sodíku a draslíku pořídíte za 15 korun a vakuovou komoru jsme stavěli dva tři roky, no, tak tu bych půjčil,“ žertuje Jungwirth.
Vědecká kratochvíle
Podle kovového lesku je na první pohled jasné, že se jim podařilo připravit kovovou vodu, což následně potvrdila i měření na synchotronu v Berlíně. A přestože objev nyní nemá praktické využití, vědci se při ověřování naučili snímat fotoelektronová spektra během několika vteřin, protože látka je velmi nestálá.
Čtěte také
„Hlavně nás to naučilo hrozně moc o tom, jak vzniká kov a jak vznikají exotické stavy kovu. Je to takové hezky výukové, není to nudná chemie. Hrozně moc jsem se naučil, protože já jsem studoval fyziku, ale během třiceti let v chemických ústavech jsem ji úspěšně zapomněl. Takže jsem si musel nastudovat to, co jsem se učil na matfyzu v 80. letech,“ popisuje.
Člověk se brání proti vyhoření v chemickém ústavu tak, že dělá exploze. Tohle nebylo to, za co jsme placeni.
Pavel Jungwirth
Experiment s kovovou vodou označuje spíše za kratochvíli. „Člověk se brání proti vyhoření v chemickém ústavu tak, že dělá exploze. Tohle nebylo to, za co jsme placeni, ale spíš taková víkendová, večerní věda. A pak se to trochu zvrhlo do skutečné vědy,“ přibližuje a cituje některé ohlasy:
Čtěte také
„Některé jsem si vypsal a docela se mi líbí. To muselo dát příšernou práci a přitom taková blbost, co? To komentátor citoval Pelíšky.“
V současnosti Pavel Jungwirth pracuje na výzkumu způsobu, jak do buněk dopravit léčiva nebo kontrastní látky prostřednictvím kladně nabitých peptidů.
„Kolegové na Weizmannově institutu v Izraeli pomocí kryoelektronové mikroskopie prokázali, že mechanismus, který jsme počítačovými modely předpověděli, skutečně asi funguje. Je to povzbuzení do budoucna,“ uzavírá.
Daří se v Česku popularizovat vědu? A existuje něco jako česká věda? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
Související
-
Jiné národy nejsou chytřejší než Češi, jen umí spolupracovat, myslí si expert na umělou inteligenci
Pracoval pro Google i další světové počítačové giganty. Za svůj výzkum umělé inteligence získal Tomáš Mikolov vědeckou cenu Neuron.
-
Nemůžeme být gramotní jako z 19. století, věda je dnes mnohem širší a hlubší, říká Vrtiška z Vesmíru
„To, co víme, je čím dál komplexnější a složitější. Vyznat se v tom není snadné ani pro odborníky. Natož pro laickou veřejnost,“ je přesvědčený šéfredaktor časopisu Vesmír.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
