Odkrývají osudy Čechoslováků v gulagu. „Jejich děti Sověti převychovali,“ popisují historici

Ukrajinské archivy badatelům odhalují rozsah represí zvláště na území sovětské Ukrajiny. Dostali tak šanci prostudovat spisy lidí, kteří byli do Sovětského svazu v roce 1945 i předtím zavlečení z Československa.

Před ruskou invazí na Ukrajinu bádali historici i v Rusku, kde spolupracovali mimo jiné s renomovanou organizací Memorial, kterou Kreml později rozpustil. Výzkum zásadním způsobem ovlivnila pandemie a pak právě válka, kterou Rusko rozpoutalo v roce 2022.

Čtěte také

Hledali ráj na zemi, čekal je gulag. I to patří k východní frontě 2. světové války

„Na Ukrajině jsou teď ideální badatelské možnosti,“ vyzdvihuje historička Chlebina. „Ukrajinské archivy byly otevřeny po roce 2014, po Revoluci důstojnosti, podle vzoru českých archivů. Vznikla k tomu řada občanských i profesionálních iniciativ.“

„K našemu překvapení se tam začaly objevovat spisy k zavlečeným. Mohli jsme tak potomkům obětí represí, kteří dodnes žijí v Česku, přivést doklady o osudu jejich příbuzných,“ vysvětluje Adam Hradilek, který působí v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ukrajinské úřady a historici jsou podle obou badatelů velmi nápomocní. Řada ukrajinských archivů, třeba v Kyjevě, je nyní z bezpečnostních důvodů zavřená.

Historici Anna Chlebina a Adam Hradilek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

„Nemůžou si dovolit pozvat lidi a ohrozit je,“ vysvětluje Chlebina. „Během posledních pěti šesti let ale začali archiválie digitalizovat, což přispělo k jejich záchraně.“

Některé archivy byly za války zničeny, mnozí ukrajinští archiváři nastoupili na frontu a ruští okupanti zabavují dokumenty o sovětských represích, připomínají historici. 

V roce 2022, kdy Rusové napadli Ukrajinu, měla ale už naštěstí pražský badatelský tým většinu spisů o pronásledovaných krajanech a československých občanech v Česku a v digitální podobě. Vytvořili z nich online archiv, který je už částečně zpřístupněn. 

„Často se nám ozývají čeští i zahraniční badatelé. Zejména ale příbuzní lidí, kteří byli vězněni v gulagu. Rodiny chtějí vědět o jejich osudu, co se s nimi dělo,“ popisuje Hradilek.

Děti, které zmizely

Při studiu spisů badatelé narazili na dosud neznámé osudy dětí odebraných krajanům vězněným v Sovětském svazu. „Zjistilo se, že v některých výpovědích bývají děti zmiňované, v dokumentech ale uvedené nejsou, chybí i v databázi obětí a zmizely,“ upozorňuje Chlebina.

Čtěte také

Muž, který „vadil“ německým nacistům i sovětským komunistům

Poukazuje také na osudy vězněných rodičů, kterým byly odebrány děti a vychovávány sovětskými úřady. Dítě do 18 měsíců mohlo zůstat s matkou ve vězení, dítě do 14 let věku šlo do výchovného ústavu, od 16 let už byla plná trestní odpovědnost.

Mladistvým do 17 let věku mezi uprchlíky bylo kolem osmi procent, což znamená kolem 400 osob, které se dostaly do dokumentů, mladší děti v nich ani nefigurují.

Příkladem odebrání dětí uprchlíků z Československa byl příběh Anny Hrycové, jejího manžela a malého syna. Po přechodu hranice byli všichni uvězněni v Ivanofrankivsku a v prvních dnech jí odebrali ročního syna.

Vděční občané

Ve věznici zůstala ještě rok, narodilo se jí tam další dítě, a spolu s ním pak byla odeslána do gulagu. V 90. letech žádala o pomoc s nalezením syna. Se žádostí ale neuspěla. Děti se mnohdy k rodičům nechtěly hlásit kvůli indoktrinaci úřadů.

„Sovětské úřady z takových dětí vychovávaly loajální, vděčné sovětské občany. Říkaly jim, že kvůli rodičům přišly o bezpečný domov, a teď musí být Sovětskému svazu vděční za jídlo, střechu nad hlavou a školu.“

„Každý Čech mohl být odsouzen hned z několika důvodů jen proto, že byl Čechem,“ přibližuje historička a uzavírá: „To je takový hlavní závěr, který z výzkumu můžeme udělat – v ten okamžik byla největší chyba dostat se do Sovětského svazu.“  

Co se stalo s odebranými dětmi? Mohou se ještě historici dostat do ruských archivů? A jaký byl příběh uvězněné ženy, které Sověti odebrali ročního syna? Poslechněte si celé Leonardo Plus.